Jak se cítíte jako žena na tak vysokém postu mezi tolika muži? Berou vás jako sobě rovnou?

Pokud se v politice na některý z „vysokých" postů dostanete, což je samozřejmě u žen složitější, pak vás muži berou jako sobě rovnou. Nikdy jsem se při své práci nesetkala s nějakou diskriminací proto, že jsem žena.

Co vás přimělo k tomu, že kandidujete za jinou stranu?

Své rozhodnutí kandidovat do Senátu PČR a kandidovat za jinou politickou stranu jsem dlouho zvažovala.
V primárních nominačních volbách v rámci ČSSD v únoru 2012 získal v druhém kole více hlasů pan poslanec Jan Látka, který se po dvou letech svého poslaneckého mandátu rozhodl kandidovat do Senátu PČR, aby měl „blíže k lidem". Vzhledem k výsledku a hlavně i průběhu této nominační konference a některým následným událostem,  jsem byla rozhodnutá z politiky odejít a věnovat se advokacii.
Šest let se jako senátorka nejen v regionu potkávám s celou řadou lidí  různých profesí, se seniory, studenty, s lidmi z neziskového sektoru, s lidmi z veřejné i státní správy. Řada z nich, když se dozvěděla o výsledku primárních voleb a mém rozhodnutí již znovu nekandidovat, mě oslovila s tím, abych zvážila a přehodnotila své rozhodnutí.
Dostala jsem nabídku kandidovat za jiné politické strany, v jiném senátním obvodě. Zvažovala jsem i kandidovat jako nezávislá. Nakonec mě oslovila nabídka Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ), také vzhledem k podobnosti programů SPOZ a ČSSD.
Do žádné jiné politické strany nevstupuji. Budu kandidovat do Senátu PČR jako nestraník za Stranu práv občanů- Zemanovci. Nadále zůstanu středolevou političkou, své názory neměním. A budu-li mít možnost, chtěla bych dále pracovat na poli ústavním.

Jak přijalo vaše rozhodnutí vaše okolí? Setkala jste se s nějakou kritikou?

Řada mých stranických i jiných kolegů mé rozhodnutí uvítala a fandí mně a řeknou mně to. Někteří veřejně, někteří pouze mezi čtyřma očima. U některých, mohu říci s menší částí hlavně členů ČSSD, jsem se setkala s kritikou.

Jako senátorka se setkáte se spoustou zajímavých lidí, na koho nejraději vzpomínáte?

Těch lidí je určitě více. Ale moc ráda vzpomínám na setkání s panem biskupem Jiřím Paďourem. To bylo ještě v době, kdy jsem působila na sušické radnici a kdy jsem měla možnost u příležitosti odhalení pamětní desky páteru Františku Ferdovi  s panem biskupem pobýt a pohovořit. Ráda vzpomínám a vždy se moc ráda setkávám s panem Bruno Schreiberem, donátorem Muzea Šumavy v Sušici, velmi moudrým a šlechetným člověkem. A pokud mám zmínit někoho ze současného působení, ráda se setkávám s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským.

Změnila vám politika osobní život? Ztratila jste kvůli ní přátele?

Myslím, že politika má vliv na život každého občana.
Pokud se týká mého osobního života, mám 2 dospělé děti, které si žijí již svůj vlastní život. Starší syn se bude v srpnu ženit. Manžel si za ta léta mého působení v politice již zvykl, že bývám dost často mimo domov. O to více jsme si pak vzácnější, když jsme spolu.
Nemohu říci, že bych kvůli politice ztratila nějaké přátele, možná jsem naopak nějaké získala. Snažím se vždy chovat tak, abych se mohla každému podívat rovně do očí. Je možné, že v souvislosti s mým rozhodnutím kandidovat za jinou politickou stranu o některé  „přátele" přijdu. Ale život už je takový, jsou přátelé, kamarádi, kteří se v životě různě střídají a pak jsou „skuteční přátelé".

Čeho byste chtěla v politice dosáhnout?

Lepšího pohledu občanů na politiku a na nás politiky. Ovlivňovat jako žena to, abychom se mezi sebou nehádali, neosočovali, neuráželi se navzájem. Ale to je v dnešní době cíl téměř nedosažitelný a to mě mrzí. Tak jako je všechno o lidech i politika je o lidech.