Poslední jídlo, borůvkový koláč, měla zubařka Regina Pelíšková (57) z vodňanské zubní kliniky ve středu 3. srpna odpoledne. Je rozhodnuta držet hladovku až do doby, kdy aktivisté, blokující kácení stromů napadených kůrovcem na Šumavě, odejdou. Od středy večer pije obyčejnou vodu nebo čaje, jí vitamíny. „Naštvala jsem se a řekla jsem si, že jako rodačka z Modravy, která tam žila čtvrt století, podpořím místní lidi. Moje sestra je z chování aktivistů stále zoufalejší – jen divadlo pro kamery a dobře zaplacené prázdniny. Dokonce zažila výhrůžky, že když nebude ubytovávat aktivisty, už si neškrtne,“ říká bez obalu lékařka.

Její slova jasně dokazují, že hladovka není dlouhodobý záměr, ale náhlý impuls. „Přišlo to najednou, protože jsem cítila, že je nutné nějak na celou absurdnost protestů poukázat. Stromy, které těžaři kácejí, jsou nemocné. A z jednoho stromu bude příště napadených dalších pět. Proto musejí stromy napadané kůrovcem padnout. Jiná cesta není,“ pokračuje lékařka.

Její chování už našlo odezvu i na druhé strany barikády. Aktivisté považují její počínání za zradu.

Hladovku doktorky Pelíškové doprovází i petice. Tu zorganizovala rodačka z Prášil Ondřejka Harvalíková. „Jsem z lesnické rodiny a tvrdím, že kácení stromů napadených kůrovcem je nutné. Petici jsem iniciovala jako podporu protestní hladovce Reginy z Vodňan. Nestraním žádné politické straně, žádnému politikovi ani jinému veřejnému činiteli a práce většiny vědců si vážím,“ říká. Přesto, nebo právě proto, stojí v tuto chvíli výhradně za Šumaváky. „Vyrostla jsem na Prášilech a můj manžel pochází z Modravy, a i přes to, že už léta žiji v jižních Čechách, Šumavu považuji a vždy považovat budu, za svůj domov,“ dodala.