To, že je Česká obchodní inspekce (ČOI) postrachem nepoctivých obchodníků, ví téměř každý. Ale jak pracuje? Jaké používá metody, aby odhalila šizení zákazníků? To příliš známé není, a tak se Deník rozhodl nahlédnout této instituci pod pokličku. Svolení jsme dostali, ovšem za dodržení tří striktních podmínek - žádná jména a žádné tváře pracovníků ČOI na fotografiích a v reportáži neuvedeme, které konkrétní kempy jsme navštívili. Jak mi bylo vysvětleno, je tomu tak proto, že do skončení celého řízení nelze kontrolované osoby zveřejňovat.

Je čtvrtek dopoledne a scházíme se na výpadovce z Klatov. Zatímco já mám více než nápadnou služební fabii s nápisy Klatovský deník, ČOIkaři přijeli v nenápadném autě, které má navíc registrační značku z jiného kraje. Uvnitř je muž a tři mladé ženy. Vyrážíme na kontrolu několika šumavských kempů. V prvním zastavujeme a vysazujeme tu dvě členky osádky, sami míříme dále.

Hranolky a vínko

Jsme v kempu. S mírným odstupem sleduji, jak si muž a žena počínají. Řeklo se žádná jména, a tak jim budu v reportáži říkat On a Ona. „Nejprve nás jdu ubytovat,“ říká Ona a míří do recepce. On zatím dorazil k občerstvení a zvědavě čte nabídku nápojů i jídla. Tváří se jako hladový turista a nejprve žádá o polévku. Ještě není, tak si přeje párky. A k nim pivo. „Já bych si dala kofolu. A když ji vidím, tak ještě dvojku červeného. Jsem nějaká rozjetá. Jo a dejte mi ještě zapalovač,“ říká Ona, která už také dorazila k okénku a ukázala ubytovací poukaz. Objednává se ještě malá zelená a hranolky s tatarkou. Muž platí a já musím smeknout pomyslný klobouk. Jsou fakt dobří herci, vsadím auto (služební), že nikdo z přítomných kromě mne netuší, že to není dvojice, která si vyrazila na dovolenou.

Méně kofoly

Už jsou hotové i hranolky, na které se čekalo, a tak se On i Ona prokazují služebními průkazy a začínají kontrolovat donesené. „Kolegyně přelila nápoje z kelímků do kalibrovaného skla. Vidíte, že zatímco pivo bylo naprosto v pořádku, u kofoly i peprmintky trošku chybí,“ vysvětluje mi On. Párky ani hranolky se k mému překvapení neváží, ale kontroluje se jen, zda bylo vše dobře zaúčtováno. „Hranolky se tu prodávají na porce ve velké či malé vaničce, a tak by bylo vážení zbytečné,“ vysvětluje On.

„Kofoly vždy dáváme více, teď je jí zrovna méně. Taková hloupá náhoda,“ posteskne si prodavačka sledující kontrolory při práci. Protože jsme našli závady a majitelka občerstvení není na místě, počkáme na její příjezd. Prý dorazí do deseti minut. Zatímco Ona jde zkontrolovat, zda byly správně naúčtovány poplatky za ubytování, využívám volné chvíle a ptám se, jak podnikatelé nejvíce šidí zákazníky. „Nedodržování míry a hmotnosti,“ říká jednoznačně On, zatímco vracející se Ona hlásí: „Ubytování bylo v pořádku.“

Pokuta tisíc korun

Přijíždí majitelka a pracovníci ČOI před ní měří, kolik chybělo, aby dvojka vína a panák zelené měly míru. „U podávané kofoly chybělo 10 mililitrů, což činí finanční rozdíl 50 haléřů, a u peprmintky chyběly dva mimilitry, což činí korunu. Po součtu a zaokrouhlení to tedy dělá dvě koruny. Na místě udělíme pokutu tisíc korun,“ říká mi On, a protože všechny na místě čeká pořádně dlouhé papírování, já se loučím a jedu vyzvědět, jak dopadly dvě naše kolegyně v dalším kempu.

Více nedostatků

Na rozdíl od nás Ona 2 a Ona 3 žádnou závadu nenašly. „Objednaly jsme si tlačenku s cibulí, pivo, cigarety, becherovku a šunku s máslem a sýrem. V účtování nás neošidili, míra byla dodržena. Mají ocejchovaná měřidla a v pořádku bylo i ubytování, které jsme si objednaly pro dvě osoby a psa,“ zbilancovala návštěvu kempu Ona 2. Zatímco já se loučím, i zde je čeká papírování a pak cesta do dalších kempů.

„Během celého dne jsme při kontrolách ve dvou kempech zjistili nedodržení míry, v jednom případě to dělalo dvě koruny a ve druhém sedm. Dále jsme zjistili váhu s prošlým úředním ověřením a při jedné kontrole bylo vše v pořádku,“ zbilancovala den plzeňská pracovnice ČOI.