Vůbec první psaná zmínka o prameni pochází od Vojtěcha Chanovského, když v latinském spise „Šlépěje nábožnosti české“ mluví o studánce Vodolenské a o jejím působení. Roku 1748 nechal hrabě Desfours asi sto kroků od hrobu Vodolenky postavit kapli k poctě Panny Marie Pomocné. Kaple byla vysvěcena roku 1750 sušickým děkanem. V roce 1776 napsal zbynický farář Hruška německy obsáhlý rukopis „Vodolenka“, a uvádí v něm několik popisů zázračných uzdravení. Spis daroval Anně Marii Hraběnce des Foursové. Účinky tohoto pramene mají prospívat nemocným končetinám, bolestem kloubů, hojit hnisavé otoky. Pacienti pobývali v blízké vesničce Vodolence. Vypravil se sem i hudební skladatel Bedřich Smetana, který tehdy byl hostem v Sušici u pana Angra, kapelníka Národního divadla. Často sem chodíval s přáteli z okolí i František Pravda. Léčil se tu spisovatel Ivan Klicpera, který zde napsal dvě pověsti inspirované okolím. Jeho zde pravidelně navštěvovali Josef Gabriel a hrádecký kněz, spisovatel František Pravda.