Podle ekologů se park přemění na továrnu na dřevo řízenou regionálními politiky a trnem v oku je jim i výstavba lanovky v jižní části Šumavy. Předkladatel návrhu, radní Plzeňského kraje pro oblasti životní prostředí a zemědělství Petr Smutný, ale nařčení ekologů odmítá.
Kácení v rukou politiků
Návrh zákona, který má Deník k dispozici, předpokládá, že s lesními, zemědělskými a ostatními pozemky v NPŠ bude hospodařit obecně prospěšná společnost, která bude Správou NPŠ založena nejpozději do jednoho roku od účinnosti zákona. Správní radu bude tvořit šest členů a po jednom zástupci v ní budou mít kromě NPŠ i ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zemědělství, Plzeňský a Jihočeský kraj a obce ležící na území parku. „Zruší se výběrová řízení na práce v lese a veškeré zakázky bude park povinně dávat jedné společnosti, kde většinu křesel ve správní radě dostanou regionální politici. Tohle mluví za všechno. Vůbec nejde o kůrovce nebo rozvoj obcí a další výmluvy, kterými se krajští politici léta zaštiťovali. Pouze chtějí dostat obchod se dřevem pod svoji přímou kontrolu,“ okomentoval to Jaromír Bláha z Hnutí DUHA. Podle Smutného je ale obecně prospěšná společnost nejlepším řešením. „Ona totiž nemůže produkovat zisk a odvádět ho jinam, a tak se všechny peníze, které vydělá, vrátí zpět na Šumavu, do péče o les. Navíc naší představou je, že společnost bude činnost vykonávat prostřednictvím místních lidí, kteří by tak dostali práci,“ hájí návrh krajský radní.
Továrna na dřevo?
Ekologové také tvrdí, že podle nového zákona budou lesy podléhat běžnému komerčnímu hospodaření. „Většina lesů v národním parku se má napříště řídit pravidly lesního zákona, který platí pro komerční lesy. Nyní všechny lesy v národním parku – bez ohledu na to, zda jsou ponechány divoké přírodě, nebo se v nich kácí – podléhají zákonu o ochraně přírody a krajiny. Krajští radní však chtějí, aby ochraně přírody podléhaly pouze první zóny, kterým má být vyčleněno 18 % národního parku, a zbytek se řídil stejnými pravidly jako běžné lesy určené k pěstování a těžbě dřeva,“ kritizuje Bláha. Podle Smutného je ale vše v pořádku. „Všechny lesy v parku jsou lesy zvláštního určení, nejsou to hospodářské lesy. Ve dvojkách a trojkách se má uplatňovat lesní zákon z hlediska škůdců, takže proti kůrovci musíme zasáhnout, ale rozhodně nebudeme továrna na dřevo,“ tvrdí Smutný.
Spor o lanovku
Vášně vyvolává i nové rozdělení NPŠ do čtyř různých zón. „Radní navrhují, aby se takzvané třetí a nově vytvořené čtvrté zóny, kde se může stavět a jež nyní tvoří asi pět procent národního parku, rozšířily na téměř sedmdesát procent jeho území. Radikální změna by většinu parku otevřela developerům s projekty nových sjezdovek, lanovek a mamutích středisek a další zástavbě hotely či rekreačními centry,“ stěžuje si Bláha. Jednou z nejvíce diskutovaných staveb je plánovaná výstavba lanovky v jižní části Šumavy, která odveze české lyžaře do rakouského areálu Hochficht a kvůli níž se bude muset vykácet kus lesa. Návrh zákona s tím počítá, což Deníku přiznal i Smutný. „Jsem přesvědčen, že to je nejekologičtější způsob dopravy. Je to mnohem lepší, než když tam jezdí autobusy a padají do příkopu,“ prohlásil Smutný. Zastáncem lanovky je i předseda Svazu obcí NPŠ Jiří Hůlka. „Jde o zhruba čtrnáctihektarový koridor, naproti tomu Horní Planá obětuje svých zhruba patnáct set hektarů, z nichž bude nově první zóna parku. Dvacet let nám někdo říká, že máme žít z turistického ruchu, a za tu dobu není stát schopen vytvořit podmínky pro to, aby se dalo přežít i v zimě. Tento nadregionální projekt, který je projektem Jihočeského kraje, se tuto záležitost snaží řešit,“ řekl k lanovce Hůlka, který ale přiznal, že nad návrhem zákona z dílny Plzeňského kraje nejásá. „Detailně ho neznám, ale myslím, že by bylo mnohem lepší dále pracovat v pracovní skupině na přípravě vládního návrhu.“
Co říká návrh zákona o výstavbě na území Národního parku Šumava:
V I. a II. zónách je zakázáno umisťování a povolování nových staveb kromě těch, které slouží pouze účelům ochrany přírody, nebo u nichž veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmy ochrany přírody.
Ve III. zóně lze umisťovat a povolovat pouze stavby sloužící ochraně přírody, rybářství, myslivosti, péči o les, zemědělství, turistice, sportu, obraně státu a ochraně státních hranic, pokud jejich umístění není v rozporu s posláním národního parku. Jiné stavby lze umisťovat a povolovat pouze v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmy ochrany přírody.
Ve IV. zónách se nová výstavba a změny staveb povolují v souladu s územně plánovací dokumentací.