Důkazem toho je učitel Petr Curko z Klatov, který vyučuje na Základní škole Horažďovice, Blatenská a který byl svými žáky nominován i do ankety Zlatý Ámos díky svému přístupu k učení. O tom, jak jeho výuka vypadá, jak by ji změnil a co by doporučil ostatním učitelům, jsme si s ním povídali během rozhovoru.

Jste jedním z učitelů, kteří neučí klasickým způsobem, ale chcete výuku vždy obohatit, jak vypadá vaše výuka?

Na úvod je důležité zmínit, že na naší základní škole v Horažďovicích učím přírodopis a chemii. Oba tyto předměty přímo svádějí k využívání zjednodušených vědeckých či badatelských přístupů, během kterých sami žáci objevují přírodní zákonitosti. Na druhou stranu ale stojím oběma nohama pevně na zemi a během své pedagogické praxe jsem si uvědomil, že nejlepší je zlatá střední cesta, na níž se žáci potkávají se škálou přístupů od paměťového učení až po občasné bláznivé experimentování. Velkou část svých hodin se pak snažím stavět na detektivní práci, kdy se žáci transformují do role začínajících vyšetřovatelů, kteří jsou pomocnou rukou smyšleného detektiva Čmuchala. Nedávno jsme tak vyřešili záhadu padělaných zlatých slitků, kdy žáci na hodině chemie dokázali, že nanesením zinku na měděný plíšek a následným protavením obou kovů v plameni vznikne mosaz, která má zlatou barvu. Zlato a měď se ale markantně liší svou hustotou. Během školního roku se také snažím zapojovat do projektů s potenciálem oslovit nadané žáky. Letos jsme třeba nafotili snímky zakřivení Země ve výšce kolem 25 kilometrů nebo jsme se žáky napsali jednoduchý kód, který byl díky vzdělávacímu projektu Mission Zero spuštěn na samotné Mezinárodní vesmírné stanici.

Stan Benediktson (bílé tričko), trenér islandské reprezentace, učil obyvatele domova Clementas v Janovicích nad Úhlavou hrát bocciu.
Rodák z Klatov trénuje reprezentaci Islandu, bocciu teď učil v domově seniorů

Nezalekl jste se ani distanční výuky, kdy se podle vašich videí učila celá republika, co vás k tomu tehdy přimělo?

Dodnes si velice živě pamatuji den, kdy kvůli onemocnění covid-19 došlo k uzavření škol s tím, že se mělo jednat nejvýše o několik týdnů. Zatímco žáci v té době brali situaci jako velké dobrodružství, které jim umožní zůstat po nějaký čas doma, mně jako člověku s biologickým vzděláním něco našeptávalo, že bude zle. A také že bylo. Několik dnů jsem navštěvoval webové stránky různých škol po celé republice, abych si mohl vytipovat příklady dobré praxe. Téměř všude jsem ale nacházel naprosto stejná zadání týdenních prací: „Otevři učebnici, přečti kapitolu, vypiš si poznámky.“ Já být žákem, tak si v té době s troškou nadsázky připadám jako dělník vykonávající šedou rutinní práci, kterou nemám rád, ale z nějakého důvodu ji prostě musím splnit. A tak jsem vzal do ruky první mikrofon, který jsem doma našel, a začal jsem natáčet vzdělávací videa. Kvalita těch prvních byla upřímně naprosto zoufalá, ale kdo jiný než učitel by se měl umět posouvat dál. Po nocích jsem se učil od youtuberů a streamerů, díky jejichž radám jsem zakoupil lepší techniku a dokázal jsem se sžít s nahrávacím a editačním softwarem. Zrovna nedávno mi dokonce napsala jedna slečna, že jí má výuková videa pomohla zdárně odmaturovat. Lepší odměnu si snad učitel ani nemůže přát.

Učitel Petr Curko.Učitel Petr Curko.Zdroj: se svolením učiteleJakou změnu by podle vás potřebovalo školství, aby bylo modernější?

Nechci být úplně kritický, jelikož školství jako celek je velice složitou agendou, ale pokud mám být upřímný, jinak to prostě nepůjde. Já jsem měl to štěstí, že jsem si mohl projít soukromým sektorem, kdy jsem jako analytický chemik zodpovídal za naceňování mlékárenských výrobků na základě obsahu tuku. Jakákoliv větší chyba v měření mohla v prodaném objemu suroviny znamenat velkou finanční ztrátu. Tímto chci říci, že aby se firma v soukromém sektoru uživila, musí vše fungovat do posledního detailu a s jasně danými pravidly. Zaměstnanec by měl mít k dispozici ideálně co nejmodernější techniku a klid na výkon své práce. Naše školství je bohužel v mnoha ohledech valícím se molochem, který je svazován neustálými změnami, nejistotou, nadměrnou byrokracií a věčným handrkováním kolem financování škol. Pro moderní školu jsou důležité stavební kameny v podobě legislativy s pevnými základy, citlivě nastaveného kurikula, spolupracujícího a odborně zdatného pedagogického sboru a dostatku financí na pomůcky, kdy nebude hrozit, že větší nemocnost pedagogů na škole bude znamenat absenci pomůcek, tak jako tomu je doposud, jelikož se na obě položky čerpá ze stejného finančního objemu. Pak na školách jistě uvidíme moderní pedagogy, kteří reflektují technologický boom, neustále se posouvají vpřed a učí žáky pro život, který je jednou opravdu čeká.

Pasování rytířů řádu čtení 2023 se zúčastnilo  sedm z osmi prvňáčků dolanské základní školy.  Foto: Knihovny Dolanska
V Dolanech pasovali rytíře řádu čtení

Často se mluví o tom, že by se mělo zrušit známkování a žáci by se měli hodnotit jinak, jaký názor na to máte vy?

Hodnocení je nedílnou součástí lidského života – hodnoceni jsme v mnoha situacích od zaměstnání až například po oběd, který jsme uvařili pro svou rodinu. Všichni se tedy asi shodneme na faktu, že hodnocení do škol jednoznačně patří. Samotné známkování už je ale otázkou, na kterou jednoduchá odpověď prostě neexistuje. Od tohoto školního roku vyučuji povinně volitelný předmět přírodovědná praktika, na který mi docházejí zájemci o přírodní vědy. Na samotném začátku jsem žákům vysvětlil, že ode mě nebudou dostávat známky, ale že jim budu poskytovat formativní zpětnou vazbu tak, aby jasně věděli, jakým způsobem se posunuli a co jim ještě dělá potíže. Žáci tak bez číselné hodnoty vědí, jak kvalitně pracovali ve skupině, jestli byl jejich postup zvolen rozumně nebo v čem se konkrétně zlepšili. A nutno podotknout, že to funguje náramně. Ale jedním dechem musím dodat, že zde pracuji se zcela specifickým vzorkem. V běžné třídě má člověk žáky, kteří vnější motivaci v podobě známek potřebují, či dokonce pro své fungování vyžadují. Myslím si tedy, že v nejbližších letech je rušení známek zatím ještě nereálné.

Bojoval jste i o Zlatého Ámose, co byste doporučil vy dalším učitelům, aby byli i oni tak oblíbení a úspěšní mezi žáky?

Věřím, že pomyslný recept není žádným tajemstvím, i když občas je to náročná alchymie, protože člověk pracuje s lidmi. A jak se říká – není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. První den v pozici pedagoga jsem dal sám sobě slib, že ze školství odejdu v okamžiku, kdy by mě vzdělávání mělo přestat bavit, protože z pohledu žáka není nic horšího než zapšklý a otrávený učitel. K tomu mám snad ale ještě hodně daleko. Žáci na druhém stupni jsou pak neskutečně citliví na spravedlnost. Dobrý pedagog musí být objektivní, nesmí za žádných okolností nikomu nadržovat a měl by se umět vyvarovat poznámek typu: „Z tebe opravdu nic pořádného nebude.“ Když máte ve 14 letech zlomené srdce kvůli prvnímu rozchodu, jde škola prostě stranou. Žáci u učitele také oceňují jeho odborné znalosti, jejichž limity si rádi ověřují rozmanitými otázkami, očekávají příjemné klima bez zbytečné hysterie a jistě ocení, když v hodině panuje dobrá nálada, protože smích do škol jednoznačně patří.