Dnes již jen málokdo ví, že Švihov byl ve své historií důležitým centrem života Židů na Klatovsku. Informace o životě židovské komunity v tomto městě nám poskytl archivář muzea Dr. Hostaše v Klatovech Jan Jirák, který je spoluautorem chystané publikace Střípky z historie Švihova, která vyjde letos v létě.

Začalo to zlatem

Nejstarší zmínky o židovském osídlení a působení Židů v Čechách máme už z desátého století. Již v této době se v Čechách, respektive v Praze, vyskytují židovští obchodníci, kteří do Čech dovážejí různé zajímavé věci jako zlato, na druhou stranu vyvážejí z Čech na Pyrenejský ostrov například otroky a další věci.

První židovské komunity byly čistě v Praze, známá je například na Vyšehradě. Koncem 11. století zažily Čechy možná jako jedna z prvních zemí v Evropě protižidovský pogrom v souvislosti s tím, že se v Praze seskupovali rytíři, kteří se chystali na křížovou výpravu do Svaté země. Tím, jak v Praze delší dobu pobývali, hledali různou kratochvíli, a tak docházelo k různým  incidentům. Nakonec se rozjelo velké protižidovské běsnění, které vyvrcholilo rabováním židovských obchodů a domů a veřejnými popravami Židů na ulicích města. Většina židovských obyvatel z Prahy utekla. Dost často až do sousedního Polska, aby si uchránili život. Paradoxně tehdejšího českého knížete Břetislava II. to natolik rozzlobilo, že nechal veškerý židovský majetek, který zůstal v Praze, zabavit.

Již od středověku byli Židé povinni nosit označení na svém oděvu. Nejčastěji nosili žlutá kolečka na svém svrchním oděvu nebo žluté klobouky specifického tvaru, aby běžný člověk hned věděl, že obchoduje nebo jedná s Židem. Zapomíná se na to, že díky opatřením, která začala platit za Václava I. a vydržela přes Přemysla Otakara II. a Karla IV., byli Židé poddaní výhradně a přímo panovníka. Tudíž pokud by někdo zaútočil na Žida v tomto období, jakoby útočil na panovníka samotného. Za to hrozily vysoké tresty.
Za přízeň se platí
Židovské obyvatelstvo však za přízeň panovníka muselo platit panovnické komoře poměrně výrazné finanční sumy. Židovské obyvatelstvo se mohlo vyskytovat pouze v určitých vybraných městech a lokalitách. Například Klatovy patřily mezi několik desítek královských měst, které byly Židům tehdy naprosto zapovězeny. V době, kdy se v Klatovech fakticky a po právní stránce Židé nevyskytovali, tak ve Švihově  se jich shromažďovalo poměrně velké množství. Bylo to z důvodu, že Švihov jako poddanské město spadalo pod rozhodnutí své vrchnosti. Zvláště v době, kdy Švihov patřil Černínům z Chudenic, měli místní Židé mnoho výhod. Černínové totiž byli jejich velkými ochránci, protože dobře odhadli jejich obchodního ducha, z jehož výdělků směřovala nezanedbatelná část do vrchnostenské pokladny. Tak se jejich komunita v tomto městečku silně rozrůstala.

V budoucnu se nakonec stalo, že ve Švihově byla založena židovská náboženská obec, pod jejíž správu spadaly i Klatovy a další města a obce. I z tohoto důvodu v polovině 17. století byl z blahovůle panstva založen tzv. starý židovský hřbitov, který dnes patří mezi nejstarší židovské hřbitovy na plzeňském jihozápadě. Místo posledního odpočinku na něm nacházeli židovští obyvatelé z celé oblasti. Nejstarší náhrobek na tomto hřbitově je datován rokem 1664, kdy oficiálně Černínové prodali židovské obci pozemek v dnešní lokalitě Za vodou, dříve „Na Vohradě“

Více se dočtete ve čtvrtečním deníku.