„Já už budu hodná(ý)." Takhle slibuje většina dětí, před kterými se 5. prosince objeví čert s Mikulášem a andělem. Dříve jste v tento den při procházce městem potkávali tuto skupinku na každém kroku. Nyní se lidé shodují, že je velmi těžké je sehnat. Návštěvy doma jsou většinou nahrazovány akcemi na náměstích nebo ve školách a školkách. Ale to už prý podle některých není ono.

„Já si vzpomínám, že když jsem byla malá, tak u nás zvonilo i šest sedm part. U těch posledních jsem už i prosila rodiče, aby neotevírali. Přiznám, že jsem se bála. Teď, když na to vzpomínám, bylo to fajn. Patří to k předvánočnímu času. Ještě před několika lety chodilo po městě hodně skupinek, ale vím, že minulý rok už jsme měli co dělat, abychom někoho sehnali. Letos ještě nikoho nemáme, tak snad se nám to podaří," řekla Deníku Gabriela Cibulková z Klatov, která dodala, že balíčky pro své děti připravuje sama a vždy je předem čertům položí za dveře. Odměna za jejich návštěvu se pohybuje vždy okolo stokoruny, podle počtu lidí v partě.

Chtějí udržet tradice

Letos třetím rokem bude chodit v Klatovech parta Jany Houbové, kterou k tomu donutila právě nízká nabídka těchto služeb. „Naše parta má klasické složení, jeden Mikuláš, jeden anděl a jeden čert. Začali jsme chodit z toho důvodu, že jsme ani my ani naši známí nemohli sehnat žádné čerty pro naše děti. Vytiskli jsme si i několik plakátů, aby si nás, když už jsme byli oblečení, mohli objednat i jiní. Musím uznat, že zájem byl velký. Někteří nás zastavovali cestou a chtěli, abychom přišli i k nim. Další rok už nám ti samí lidé volali znovu, jestli můžeme přijít," sdělila Houbová.

Podle ní se liší balíčky pro děti i finanční odměny. „Někdy mě až zaráží, co všechno mohou lidé dětem do balíčku dát. Zdá se mi to až přehnané. Jednou někde měly i boty. To pak nejsou balíčky, ale tašky. Podle mě to má být symbolické, nějaké ty sladkosti, brambory a uhlí. Podle balíčků to pak vypadá i s odměnou. Někteří dávají stovku, padesátku, ale někde i tři stovky. Je to různé. Když oběhnete těch deset nebo dvanáct domácností, protože víc jich ani stihnout nemůžete, chodíte-li k menším dětem, které chodí po večerníčku spát, tak si vyděláte i dva tisíce na skupinu," vyčíslila Houbová.

Podle ní je ještě stále plno dětí, které na čerty věří a bojí se jich. „Myslím si, že by se tyto tradice měly dodržovat. Děti by se alespoň něčeho bát měly, i když je pravda, že některé se vysmějí i čertům. Ale většina naslibuje hory doly a podle rodičů jim to i několik dní vydrží," směje se Houbová.

Masky čertů se mění, některé děti i vyděsí. „Já se nebojím malých čertů. Jednou jsem ale šel s maminkou po městě a potkali jsme takového velkého a měl hodně ošklivou masku, to jsem se držel maminky jako klíště, aby mě nesebral," přiznal svůj strach sedmiletý Karel Babka.

Jen se podívají

Najdou se také lidé, kteří už tyto tradice dodržovat nechtějí. „My čerty domů nezveme. Nějakou nadílku od Mikuláše dostanou děti ve škole, kde většinou chodí převlečení ti starší, a večer se projdeme po městě. Buď nějaké potkáme, nebo ne," uvedla Pavlína Teršová.

Na základních školách chodí většinou převlečení žáci devátých ročníků a mateřské školy objíždějí různé skupinky. „Chodíme s dětmi ze základní umělecké školy do dvou školek, do Singrovky a do Máchovky. My spíše představujeme hodné čerty, máme s sebou anděly a určitě dětem neukazujeme zlé čerty, protože se pak hodně bojí. Děláme s nimi spíše různé blbinky, říkáme básničky, hrajeme hry a podobně. Odcházíme v podobě hodných čertů, kteří ale mohou být i zlí, když by děti zlobily," popsala návštěvu členka jedné skupiny Markéta Lukášová, která dodala, že už i ve školkách jsou děti, které pod maskami hledají někoho známého.