Pizza, bageta, hamburger, panino (zapečená bageta), při téhle představě se nejednomu sbíhají sliny. Tento oblíbený sortiment nabízí i Hladové okno v Klatovech. Tak mě napadlo si jako redaktorka vyzkoušet, jaké to je z druhé strany. Jak složitá je příprava pizzy nebo baget. Domluvila jsem se tedy s majitelem Michalem Bastlem a jeho manželkou Pavlou. Nebránili se tomu návrhu a já už se v tu chvíli začala trochu bát, jak mi to půjde. Dívat se na to, jak to někdo dělá, je jednoduché, ale jaké to asi je na vlastní kůži?

Nástup do služby

Je odpoledne a já se hlásím v Hladovém okně. Nejprve se musím převléct do bílého oblečení, nasadit kšiltovku a pak hurá do práce. V duchu si říkám, jak to asi zvládnu, ale nakonec do toho jdu z vesela. Útěchou mi je, že tam nejsem sama, že tam je i Lída, která je u okénka a obsluhuje zákazníky. První na řadě je příprava na pizzy. A šéf už dává první pokyny: „Je potřeba připravit tomat (rajčatová omáčka – pozn. red.), nakrájet šunku a nastrouhat sýr.“ Ukáže mi, kde co je a vrhám se na to. Když je vše připraveno, tak se musí použité stroje umýt a očistit.

První pizza

A už je to tady, musí se udělat pizzy na prodej, které se prodávají po čtvrtkách. Šéf vyndá nakynuté těsto z lednice, každý si vezmeme jedno. Dívám se, co dělá on, a napodobuji ho. Udělám placku, postupně kolem dokola promačkávám, upozorněna jsem hlavně na okraje, aby byly tenké a stejnoměrné. Položím těsto na pracovní desku a válečkem jej válím. Namoučit, obrátit a válet dál. Je vláčné a stále se mi vrací do původního tvaru. „Musíš víc přitlačit,“ radí mi šéf. Stoupám si skoro až na špičky, abych mohla přitlačit a rozválet těsto do požadovaného tvaru. Musí být všude stejně tenké, kulatého tvaru a hlavně nepotrhané. Uuuuž, oddychuji si.

A to už musím rychle pokračovat dál, nalít tomat, kruhově ho rozetřít až skoro do krajů, posypat sýrem. „Nešetřit,“ našeptává mi šéf. Dál rozložit šunku, nakrájet žampiony, naskládat je trochu rovnoměrně na pizzu, ještě jednou zasypat sýrem a pizza je připravena.

Teď přichází asi to nejsložitější, dostat pizzu na lopatu. Šoupám lopatou sem tam,ale pizzu ne a ne nabrat, za sebou slyším pobavený smích. „Chce to se pořádně nadechnout a šup rychle s lopatou pod pizzu,“ ukazuje mi šéf svůj trik. Opakuji to podle něj a napodruhé se mi to povede. A teď šup s ní do pece. Tam je naopak potřeba lopatu vytahovat a sesouvat pomalu, aby se pizza neroztrhla. Nooooo, trochu šišatá, ale na to, že jsem to dělala poprvé, tak to jde, utěšuji se. Celková příprava pizzy trvá okolo deseti minut, pak se přibližně sedm minut peče v peci.

A teď uklidit pracovní desku, aby nebyla špinavá a bylo čisto na další práci.

První zákazník

A to už přichází zákazník a přeje si těstoviny. Vyslechnu si postup, jakým se těstoviny připravují, a vrhnu se do práce. Dám vařit vodu, sundám pánev, na které připravím omáčku. Vaří voda, nasypu do ní těstoviny, nařídím budík a nechávám vařit. To už ale musím kontrolovat pizzu, aby se nespálila. Mám to akorát, už je hotová.

A to už mě šéf upozorňuje na omáčku, která už je mezitím skoro hotová. Promíchám, přileji smetanu a ještě nechávám povařit. Cink, zvoní budík, těstoviny jsou hotové. Nechám je chvíli okapat, poté je přesypu na pánev s omáčkou, promíchám a pomalu liji do připravené krabičky. A pak už je dostává nedočkavý zákazník.

Začíná honička

A je to tady, začíná se tvořit menší fronta. Všichni chtějí něco a nejlépe každý něco jiného. Jsou na řadě další a další pizzy. Takže se opět peru s těstem, které mě nechce ani tentokrát poslouchat. Snažím se více tlačit na váleček a zvládnout ho. Už to mám, ale zapotím se u toho, než se mi to povede. Je to o chvíli dříve než poprvé, ale ještě pořád to není ono, i když šéf mě chválí. A postup opět podobný, rozetřít tomat, nasypat sýr, položit pro změnu salám, ještě posypat lehce sýrem a opět se potrápit s nabíráním pizzy na lopatu. Jupíííí, je tam skoro napoprvé, jen kousek přepadává. Tak zase dolů a napodruhé už je tam celá. Šup s ní do pece a hurá na další pizzu. To už mi ale musí jít pomoci i šéf, neboť moje rychlost není taková jako jeho. Zvládli jsme splnit objednávky a je chvíli klid. Tak toho využiji k umytí nádobí, aby se nehromadilo.

Výroba bagety

Přichází další zákazník a já jsem vyslána, ať si zkusím jít udělat také bagetu. S trochou nervozity jdu do toho. Lída, která prodává, na mě vychrlí celý postup a všechny ingredience a já už na konci nevím, co bylo na začátku, tak požádám o asistenci. Rozkrojím bagetu, ale jen tak, aby se dala rozevřít. Naskládám do ní všechny věci, které tam patří. Dám ji ohřát a pak do ní přidám podle přání tatarku a kečup. Říkám si, jak to bude jednoduché, ale udržet ji rozevřenou tak, aby se tam dobře kečup dal, není tak lehké. Ale zvládnu to, dám k ní ubrousek a zákazník se dočkává své bagety.

A to už slyším další objednávku – kuřecí salát. Šup nakrájet rajčata, okurku, papriku, čínské zelí. „Pozor na prsty,“ slyším za sebou upozornění. Jen se usměji a pokračuji dál. Vše promíchat, přendat do misky na saláty, přidat nakrájené kuřecí maso, olivy a beraní rohy. Ještě k němu opéct tousty a je hotovo. Zákaznice je spokojená a já mám všech deset prstů.

Žádné reklamace

A takhle to šlo několik hodin pořád dokola. Pizzy, bagety, saláty a tak dále. Po několikáté pizze už jsem začínala cítit, že mě bolí ruce od válení těsta a také nohy, jak jsem pořád běhala nebo stála u pultu. Obdivuji všechny, co tady dělají, jak to celé dny vydrží, ale ujišťují mě, že to je jen o zvyku. Jsem ráda, že nebyla žádná reklamace ani stížnost. Po několika hodinách děkuji za možnost si to vyzkoušet a s úsměvem říkám, že dál budu raději chodit zase jen z druhé strany jako zákazník.