Sametová revoluce v roce 1989 přinesla euforii a svobodu. Po dvaadvaceti letech však řada lidí není s polistopadovým vývojem a současným stavem společnosti příliš spokojena.

„Pátek 17. listopadu 1989 byl v Klatovech úplně obyčejným socialistickým dnem. Ten klidný den se změnil večer, když se začali do Klatov vracet z Prahy studenti vysokých škol a informovali nás o tom, co se v Praze děje. Začali jsme ladit Svobodnou Evropu a sbírat informace. Z rádia ani televize jste se totiž tenkrát nic nedozvěděli. Informace docházely pomalu. Přesto Klatovy byly jedním z prvních měst, kde se začaly hýbat věci a kde už v úterý 21. listopadu byly první mítinky,“ vzpomíná spoluzakladatel Občanského fóra v Klatovech a organizátor mítinků Karel Jungvirth.

S polistopadovým vývojem ovšem příliš spokojen není. „Dělal jsem revoluci. Bylo mi 25 let, byl jsem plný ideálů a chtěl jsem stejně jako moji vrstevníci změnu. O tom, že bych někdy měl pracovat v politice, jsem tehdy neuvažoval. Po listopadu jsem z toho kolotoče dobrovolně odešel. Přenechal jsem to lidem, o kterých jsem si tehdy myslel, že budou zkušenější a moudřejší. Rok 1989 nám přinesl především svobodu a demokracii. Na druhou stranu i spousty negativ. Mnohé ideály a představy, se kterými jsme do revoluce šli, se bohužel nenaplnily. Tak trochu by se dalo říci, že polistopadový vývoj zklamal mé očekávání,” dodává Jungvirth.

U listopadových událostí roku 1989 v Klatovech nechyběli ani manželé Radek a Zuzana Otrusinovi. „Já osobně na to vzpomínám ráda. Pro mě i pro manžela to bylo krásné období, i když to bylo velké napětí. Nemysleli jsme si, že to, co děláme, může zůstat bez odezvy, a že to může projít bez povšimnutí. Věděli jsme, jak je odpor proti režimu potírán a trestán. Přesto jsme do toho šli. Věděli jsme, že není v pořádku to, v čem žijeme, a že potřebujeme svobodu. Touha po svobodě byla tehdy pro mě i pro manžela hodně důležitá, a hlavně za svobodu jsme bojovali,“ vysvětluje Otrusinová.

Polistopadový vývoj byl podle ní složitý. „Dnešní společnost včetně politiků je odrazem nás všech a doby, ve které žijeme. Co můžeme očekávat od společnosti, ze které jsme si nechali odejít do zahraničí významné kapacity, a to jak vědce, odborníky, lékaře, prostě lidi, kteří mohli být pro tuto společnost vzorem? Sametová revoluce nám přinesla klady i zápory, a s tím dnes žijeme,“ hodnotí Otrusinová.

Kvůli zklamání ze současné společnosti vzpomíná řada hlavně starších lidí na dobu před listopadem 1989 až s nostalgií. „Takhle jsem si polistopadový vývoj v naší zemi určitě nepředstavovala. Není to dobrá doba pro nás, kteří jsme už v důchodu, ani pro mladé a děti. Není práce, lidé nemají kde bydlet, všechno je drahé. Myslím si, že tenkrát byly pro život lepší podmínky. Nebyla sice spousta věcí, které dnes máme, nesměli jsme to, co můžeme dnes, ale tehdy se o lidi dokázali postarat. Dnešní doba není dobrá,” netají se kritikou Miloslava Tolarová z Pohoří u Plánice.

Podle Jiřího Jukla, který je od roku 1990 starostou Hartmanic, je nejdůležitější, že sametová revoluce nás zbavila totality. Současný vývoj, i když se řadě lidí nelíbí, je odrazem vývoje celé Evropy. „Sedmnáctý listopad beru jako velmi vzácný svátek, kdy jsme se zbavili totalitního režimu. Od té doby se vyvíjíme jako normální demokratická společnost. Samozřejmě člověk není vždy spokojen, od toho je člověkem. Problém je v tom, jakým směrem se ubírá celá Evropa, s tím já třeba nesouhlasím, ale není to následek toho, že jsme se zbavili totality,” vysvětluje Jukl.

Ludvík Pouza, David Kojan