Za hlavní cíl expozice si autoři vytkli seznámit veřejnost s novými archeologickými nálezy z prostoru historického náměstí v Kašperských Horách. „Největším diváckým magnetem výstavy se nepochybně stane prezentace nyní již restaurovaného unikátního pokladu mincí z doby třicetileté války,“ uvedl Vladimír Horpeniak z Muzea Šumavy Kašperské Hory.

Podnětem k podrobnému archeologickému průzkumu náměstí byla celková rekonstrukce náměstí prováděná od roku 2009. „Archeologové akci pochopitelně uvítali jako jedinečnou příležitost pro záchranný archeologický průzkum. Vždyť prostorem, kde se nejvíce koncentrují stopy minulosti historických sídel, jsou právě náměstí,“ informoval Horpeniak.

Zdrojem jsou jímky

V rámci archeologických prací tak byly odhaleny a vyneseny na povrch pestré pozůstatky dávného života obyvatel kdysi velmi živého centra těžby zlata. Zlaté doly se nacházely v okolí města i pod jeho ulicemi a náměstím. Od středověku až do 18. století pracoval na kašperskohorském „rynku“, v jeho jižní části, důl Masných krámů. „Kromě hornického náčiní tento důl v naší výstavě ilustrují například zlomky hliněných kahanů nebo rýžovnická miska. V expozici najdete také doklady staré obchodní činnosti. Městem procházela totiž horní Zlatá stezka, založená roku 1356 Karlem IV. Ze sídel na ní měly právě Kašperské Hory největší obchodní výhody. Kupci tu byli povinni nocovat a obchodní karavany se zastavovaly právě zde, na tržištním náměstí,“ líčil historik, podle něhož v jižní části historického centra stály ještě v 18. století masné krámy, které se dnešním archeologům postaraly o nesmírné množství zbytků vepřových a hovězích kostí. Nejvíce z tohoto odpadu tvořily zuby či fragmenty čelistí, pravděpodobně z důvodů další praktické nezpracovatelnosti tohoto materiálu.

Archeologové dále objevili řadu dokladů běžného denního života bohatých i chudých v době od 13. století. Jedinečným zdrojem poznatků byly především staré odpadní jímky. Našly se například zlomky předmětů z vybavení domácností jako nádobí (džbány, trojnožky, dvouuché hrnce, hrnky a mísy), zrcátko, torzo hliněné figurky ženy, nechyběly ani skleněné korálky – pateříky, či předměty denní potřeby zhotovené z kovu. „Pozornosti návštěvníků výstavy by neměly ujít poměrně vzácné zbytky výrobků z organických materiálů, jako části středověké obuvi, koženého měšce či misky skládané z dýh ze smrkového dřeva nebo šindele. Archeologům se podařilo zachytit dílnu na zpracování železa, která mohla zřejmě sloužit potřebám horníků, byly odkryty relikty zděných staveb a studní,“ upozornil Horpeniak.

Stovky hodin práce

Na dvorku mezi zaniklými domy v jižní části náměstí našli archeologové mimo jiné dvě zlaté mince – holandské dukáty zvané Golden dutsch s letopočty 1608 a 1632. Největší překvapení ovšem přinesl nález depotu mincí v blízkosti bývalého zlatodolu Masných krámů. Celkem 3756 mincí bylo uloženo v keramickém hrnku uzavřeném dřevěnou pokličkou asi 40 centimetrů pod povrchem. „Řada z nich se během času a působením vlhkosti slepila do četných hrudek. Při čištění se hrudky musely opatrně rozlepit a volné mince zbavit vrstvy měděnky tak, aby byly čitelné mincovní obrazy a opisy. Restaurování kašperskohorského mincovního pokladu bylo velmi náročné a v úhrnu si vyžádalo několik set hodin odborné práce,“ připomněl Horpeniak.

Nejstarší je parvus

Většina mincí jsou tříkrejcary, krejcary a nejdrobnější mince jako haléře nebo feniky. Pocházejí nejčastěji z mincoven v Bavorsku, Sasku, Rakousku, Tyrolsku, Štýrsku, Čechách, Moravě, Slezsku, ale také z Polska, Švýcarska nebo Nizozemí. Nejstarší mincí je český parvus Jana Lucemburského (1310 - 1346), nejmladší tříkrejcar Ferdinanda II. s letopočtem 1630. K zajímavostem patří vedle tolarových mincí také ražby císařského vojevůdce třicetileté války Albrechta z Valdštejna nebo tříkrejcary Jindřicha Šlika. Ve větším množství jsou v nálezu obsaženy ražby arcibiskupství Salzburg z doby od 15. do dvacátých let 17. století. „Kašperskohorský stříbrný poklad je souborem mimořádného vědeckého významu, znamenitým způsobem dokládá strukturu peněžního oběhu v první třetině 17. století a zařazuje se tak do galerie nejvýznamnějších památek starší minulosti Kašperských Hor,“ připomněl Horpeniak.

Vystavují i pomník

Aby výstava získala na zajímavosti a působivosti a aby lépe a komplexněji vydala svědectví o minulosti, rozhodli se autoři tuto povícero archeologickou expozici doplnit a „zarámovat“ dalšími památkami a obrazovými materiály starých Kašperských Hor a jejich náměstí. Můžete tak v muzeu vidět kopie starých hornických map s půdorysy náměstí, jsou tam nejstarší barevné veduty města, staré obrazy, nebo unikátní historické fotografie. Instalovaly se například vývěsní štíty kupeckých krámů, lékárny, úřadů a také nově restaurovaní rakouští orli ze železného plechu ze špiček věží kostela a radnice ze 16. a 17. století nebo lampy veřejného osvětlení z konce předminulého století. „Poprvé se vystavují zbytky zničeného barokního pomníku sv. Vojtěcha, který stával do konce padesátých let minulého století nedaleko radnice. Tvůrci výstavy poukazují na mnohovrstevnatost pestrých stop historie právě z prostoru historického náměstí Kašperských Hor,“ uzavřel Horpeniak.

Nová sezonní expozice v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách, která byla připravena ve spolupráci s Muzeem Dr. Hostaše v Klatovech a významným způsobem se na ní podíleli archeoložka Jindra Hůrková a numismatik Jiří Hána, se líbí návštěvníkům z Čech i ze zahraničí. „Vystavené mince z pokladu byly z prohlídky muzea asi to nejzajímavější, prohlédla jsem si je všechny. Hodně se mi ale líbila i vycpaná zvířata,“ řekla Deníku 10letá Terezka Nováková z Klatov, která jela do Kašperských Hor na výlet s babičkou.