Nalžovské Hory

Obec na půli cesty z Klatov do Horažďovic, vzniklá spojením poddanské vsi Nalžov s hornickým městečkem Stříbrné Hory. Dominantou je masivní zámek spojený s irským rodem Taaffů a gotický kostel sv. Kateřiny.

Slavnostní den v Nalžovech byl v neděli 26. října roku 1879, kdy se uskutečnila oslava, na které byl oceněn zlatým záslužním křížem s korunou stařičký 78letý Daniel Benoni. Šlo o notáře a vrchního ředitele celého panství Jeho Excelence hraběte Taaffea. Všichni pozvaní hosté se shromáždili v domě purkmistra Krause a společně došli na zámek. Zde ve velkém zámeckém sále proběhla celá sláva, včetně sborově zpívané kantáty pod taktovkou učitele Votavy, projevů a proslovů (například okresního hejtmana Karla Stehlíka rytíře z Čenkov). Jako poslední byla zahrána rakouská národní hymna „Zachovej nám Hospodine" a při ní byl na prsa oslavencova zavěšen onen zlatý kříž. Dojatý Benoni nemohl ani mluvit, a proto děkování za něho pronesl jeho přítel Jaroslav Kostka, ředitel statků hraběte Wallise v Plánici. Potom následovala bohoslužba v kostele a opětný návrat na zámek, kde sláva pokračovala přípitkem. Pak už to bylo veselejší, následovala bohatá hostina a taneční zábava. Zpívaly se i české národní písně, včetně té „Kde domov můj". Tu zpíval osobně petrovický vikář… Škoda, že dobová zpráva neuvedla jméno faráře, a ani nevíme, zda to byly Petrovice u Klatov nebo u Sušice…

Na konci tohoto roku, přesněji v neděli 7. prosince 1879, přijela na sedmi vozech 24 členná rodina cikánů. V ten den prý byly ukradeny peníze místnímu pekaři J. Šlachtovi. Podezření okamžitě padlo na ony cikány, kteří byli podrobeni prohlídce, jak jich samotných, tak i vozů. Bylo nalezeno mnoho různých věcí, nepasujících k cikánskému stylu života, tudíž kradených a určených k dalšímu prodeji, a také velké množství masa, ponejvíce slepic. Ty byly jak živé, tak mrtvé a některé již uvařené. Peníze se sice nenašly (mohl je ukrást někdo jiný, anebo si to Šlachta z nějakého důvodu vymyslel), ale četníci zabavili mnoho věcí, u kterých nešlo doložit původ, a bylo u té dané věci vysvětleno, že se někde našla nebo že byla darována… Jako dneska stejná „písnička" při výslechu… Zdali šlo o shodu jmen, nebo to bylo v rodině nevím, ale je zaznamenáno, že krajský soud v Plzni na začátku roku 1886 prohlásil rolníka J. Šlachtu z Nalžov za blbého a ustanovil mu opatrovníka doktora Maxe Wellnera, notáře z Plánice.

Ivan Rubáš