Hrádek u Sušice

Obec cca 5 km severozápadně od Sušice na zlatonosné říčce Pstružné (dnes Ostružné). Dominantou je bezesporu renesančně barokní „dvojzámek".
Strašné krupobití a průtrž mračen postihl tento kraj okolo Hrádku v sobotu 10. července roku 1880. Od Svatoboru se přihnal obrovský černý mrak a od Čímic stejně velký a stejně hrozivý. Jako na potvoru se nad Hrádeckem srazily. Nejprve pršelo jako „z konve" a potom lilo jako „z kýblu". Vody bylo najednou tolik, že hladina říčky stoupla během hodiny o jeden metr a třeba do bytu pana Šebesty jí nateklo tolik, že by se i mlýnské kolo točilo jako holubička ve větru. Voda by však nebyla to nejhorší, neboť přiteče a zase odteče, ale začaly padat kroupy velké jak holubí vejce. A to teprve byla pohroma. Všechno slabé bylo zničené a polámané. Na poli, na zahradách, ovoce na stromech a také dřevěné střechy kůlen a některých domů. A pochopitelně skleněná okna. „Boží dopuštění" bylo v zámecké oranžérii (lepší skleník), která po celou dobu svého trvání (152 let) byla vždy v dobrém pořádku. Skleněná střecha byla rozbita a veškeré citrusovníky a pomerančovníky zcela zničeny. Na Zbynickém a Hrádeckém rybníce se z krup vytvořily ledové kry, které byly zmítány silným větrem a nakonec protrhly hráze obou rybníků. Veškerá voda se rozlila po polích a druhý den lidé sbírali do nůší velké množství leklých ryb. Majitelka paní Seidlová utrpěla tímto škodu za 500 zlatých. Přívalová vlna z rybníků poničila mnohé dřevěné i zděné konstrukce chalup, takže mnozí obyvatelé museli následně stavět domky nové. Nářek byl slyšet ze všech stran… Také domácí zvířectvo v hojném počtu uhynulo. Venkovní „jakbysmet". Na hladině rybníka našli na stovku mrtvých vlaštovek a po celém okolí na mnoho set kusů dalšího ptactva nebeského, kromě zmíněných vlaštovek nejvíce špačků a vrabců.
Také neskutečné množství hlemýždů mělo rozbité a popraskané „domečky". A co teprve těch žížal… Jediný užitek měl následně místní pivovar, kam se do sklepních lednic a do spilky navezlo několik kubíků krup, které tady vydržely po šest dní a chladily sudy s pivem… Každá přírodní pohroma je z 90% zničující a neužitečná…

Z Hrádku do Sušice na výroční trhy chodili skoro všichni obyvatelé. Mezi nimi byla i manželka místního pekaře Kutila, která jednou byla chycena při krádeži. Dostala za to 24 hodin pobytu ve vězení, ale ona se nikdy k nástupu nedostavila. Třikrát byla vyzvána, a třikrát Kutilová v duchu udělala „dlouhý nos". Sušickým četníkům ale došla trpělivost, a tak v pátek 9. prosince roku 1881 se dva strážci zákona vydali přímo pro ni. Jeden z nich zůstal stát před domem a druhý vešel do světnice, kde Kutilovou vyzval, aby šla s ním. Ta neuposlechla, ba naopak začala hystericky křičet. Přiběhl starý Kutil a četníka praštil litinovým tálem z kamen přes hlavu tak silně, až se skácel k zemi. Druhý „vartující" (čekající) četník, když uslyšel rámus a křik, pojal podezření, nasadil bodák na pušku a vběhl dovnitř. Tady už na něj nečekal jenom starý Kutil, ale i jeho dva synové. Ti na četníka doráželi a chtěli se na něho vrhnout. Četník, jenž spatřil koutkem oka svého kolegu ležet v kaluži krve na zemi, musel jednat. V sebeobraně jednoho výrostka bodákem bodnul do břicha a druhého lehce poranil. Když staří viděli, že nemají ochranu, utekli ze světnice. Kutil se schoval v komíně a Kutilová ve stodole. Četník však rázně zakročil a pod pohrůžkou, že bude střílet, donutil oba k dobrovolnému spoutání a zatčení. Přiběhnuvší sousedé byli z toho celí „paf", protože takový zákrok v životě neviděli. Přistavili dva vozy, jeden pro spoutané manžele a druhý pro tři zraněné. Jeden vůz jel do vězení, druhý do nemocnice. Tak to vidíte. Z nějakých „prkotivých" odsezených 24 hodin bylo nakonec několik dlouhých měsíců „na tvrdo". A ne pro Kutilovou, ale pro Kutila, který tak místo pečení chleba lepil pytlíky… Z psychologického hlediska je však nepředvídatelné jednání zatčeného (či zatčených) „prý docela normální".

Ivan Rubáš