Nýrsko

Městečko 18 km jihozápadně od Klatov na řece Úhlavě pod zříceninou hradu Pajreku. Kdysi rozdělené na Horní a Dolní. Dominantou je kostel sv. Tomáše a stará radnice, resp. Vrchnostenský dům na náměstí.

V jednom místním hostinci se po výročním trhu sešlo několik přespolních, aby náležitě zapili zdar (vlastně i nezdar) v handlu. Bylo to v úterý 7. června roku 1881. Sál byl plný mužů i žen a k dobré náladě hrála muzika. Zdali vznikl konflikt mezi tančícími nebo u stolu mezi sedícími, už nikdo nepoví, ale byla z toho hádka „do pranice". Byl to takový kravál, že do hostince musel přijít místní ponocný, aby společnost trochu uklidnil. Jeho slova nebral nikdo vážně, vždyť to byl jen obecní „slouha", a dokonce se někteří na něho obořili, aby je nechal na pokoji. Nejvíce na něho dotíral a vyzývavě vystupoval přiopilý muzikant Rank z Děpoltic. Ponocný se cítil ohrožen, a tak své kopí použil. Bohužel ho použil tak nešťastně, razantně, že Rankovi probodl hruď. Pochopitelně, že touto smrtí nastala panika a zábava okamžitě skončila. Proti ponocnému bylo zavedeno trestní stíhání za zabití. Jak vysoký byl trest, nevím, ale po propuštění určitě již nedělal ponocného. Střízlivý člověk má vždy velkou výhodu nad opilým a proto se dají různé konflikty řešit fyzickým zpacifikováním. Zbraň se používá jen v případě napadení také zbraní. Vše ostatní je nepřiměřená sebeobrana. Je však pravda, že každý případ je jiný…

Rankův rod byl v té době asi stižen nějakým prokletím, neboť o dva roky později na květnou neděli, 25. května roku 1883, po skončení sváteční bohoslužby, se vydalo několik hochů s posvěcenými ratolestmi domů ke skelným hutím. Na cestě za Nýrskem jim vstoupil do cesty místní výrostek a syn domkaře Jindřich Kollross a vyzval je ke rvačce. Aby jim nahnal strach, tak začal šermovat s dlouhým nožem a přímo před obličejem 14letého Josefa Ranka. Ten surovce Kollrosse demonstrativně praštil posvěcenými ratolestmi a dal mu najevo, že by měl být trochu zbožnější. Přitom mu spadla z hlavy čepice, a když se pro ní shýbal, tak toho Kollross využil a bodl ho do zad. Rána porušila plíce a v tomto smrtelném stavu byl mladý Rank ostatními hochy odveden (odnesen) k ošetření a poté do nemocnice. Zdali nebohý chlapec přežil také nevím, ale Kollross byl ještě téhož dne četníky zatčen a bylo proti němu zavedeno trestní vyšetřování. V tomto případě, pokud holýma rukama útočníkovi s nožem v ruce fyzicky ublížíte, tak jde beztrestnou nutnou obranu… Nesmíte však pokračovat v boji, pokud jste už útočníka odrazili…

Do Nýrska se přivdala jistá Františka Brantlová, která se sama starala o osm dětí, neboť jí začátkem února roku 1884 zemřel manžel. Aby toho neštěstí nebylo málo, tak v neděli 24. února jí shořela střecha nad hlavou. Co s ní a dětmi bylo, to už se v novinách nepsalo. Snad jí bylo sousedy či obcí pomoženo, ale až do smrti.

V Nýrsku svého času (novinová zpráva z února 1886) praktikoval svoji činnost neboli praxi c. a k. notář JUDr. Gustav Schreiner. Byl znám svojí zarputilou averzí ke všemu, co bylo české, a všude propagoval ideu velkoněmeckého prušáckého národa. Aby tomu dodal „váhu", tak si nechal natisknout obálky s nápisem: „Dr. Gustav Schreiner, k. k. Notar, Neuern, Provinz Böhmen". Co k tomu dodat? Nic, jen poznámku, že v těchto momentech začal „doutnat oheň neslavného Mnichova"…

Pochopitelně, že dle vzoru „pána" se chovali i někteří ostatní. Jako například přednosta nýrské železniční stanice Kreiner, který na jaře následujícího roku 1887 zakázal svým podřízeným zaměstnancům po celém nádraží mluvit česky. Navzdory tomu, že ministerský předseda rakousko-uherské říše hrabě Eduard Taaffe rozhodl, že ve státních službách na českém území se bude a musí mluvit česky. „Na ja, jawoll"…

V témže roce někdy začátkem léta seděli v hostinci „U Gobese" v Dolním Nýrsku tři Češi, kteří si dovolili, aby měli dobrou náladu, potichu zazpívat několik písniček. Vedle u stolu seděla honorace čtyř „pánů", mezi nimi advokát Sandtner, kterým se vzbouřila žluč a nařídili hostinskému, aby okamžitě zakročil. Ten se chtěl panu advokátovi zalíbit (co kdyby náhodou potřeboval jeho služby), a tak překotně chvátal vykonat pánovo přání. Naši čeští turisté na nic nečekali, peníze za „outratu" nechali na stole, zvedli se a odešli.

Ivan Rubáš