Kydliny

Obec cirka 4 km východně od Klatov se starobylým gotickým kostelem sv. Václava, uváděna již ve 3. dílu.
Také jeden zbytečně zmařený život, a hlavně mladý, vyhasl 21. září roku 1874. V obci žila dcera místního podučitele Žofinka Lejsková. Byla velmi sličná, půvabná a vlídná, a proto ji měli všichni rádi. V jejím životě byl asi ještě někdo jiný, kdo ji měl více rád a kdo ji přivedl do jiného stavu. V onen osudný den Žofie pracovala na poli a vzala si sebou větší množství jedu arzeniku. Pracovala sama a černé a chmurné myšlenky se jí honily hlavou. Pojednou se zastavila a dlouze se dívala do nebe. Jako ve snu si vyndala z pytlíku arzenik a pozřela ho… V poledne, když jí nesli oběd, našli ji ležet na zemi umírající v křečích. Donesli ji domů, snažili se vyčistit žaludek, poslali pro doktora, ale všechno marné. Když doktor Jindřich Polák z Klatov dorazil, byla již mrtvá. Soudní pitva ukázala vysoký stupeň těhotenství a tudíž možnou příčinu sebevraždy. Je zajímavé, že nikdo nevěděl o žádné známosti. S jakým svědomím žil ten dotyčný, se již nedovíme, možná to ani nevěděl…

Jiný zbytečně zmařený život zhasl při svatováclavském posvícení 28. září roku 1882. V místním hostinci Heřmana Spitze se odehrávala muzika, která skončila hromadnou odpolední rvačkou, při které byly zraněny čtyři osoby, a jedna dokonce na bodné zranění zemřela. A příčina? Pro holku. Také mnoho sklenic a hospodského nábytku bylo zničeno. Za hlavního původce toho všeho byl označen 20letý Vácslav Král ze Lhovic, v té době vojín 35. pěšího pluku. V civilu byl kolářským pomocníkem a měl známost s jakousi Josefou Havlíčkovou. Jak to tak bývá, když mladý muž odejde na vojnu, tak většinou známost zanikne. Dotyčnou Havlíčkovou „ulovil" Josef Bureš, který měl už vojnu za sebou. Král nějakou dobu před vojnou pracovně pobýval v Bavorsku, kde si osvojil nepěkný zvyk nosit u sebe dlouhý nůž. Nechal si udělat speciální s rohovými střenkami a vyrytým jménem „Wenzel Kral". Na zmíněnou zábavu přišel s osobním úmyslem vše si s Burešem „vyříkat" a při následné rvačce použil tento nůž. Máchal zuřivě kolem sebe na všechny strany a výsledkem incidentu bylo celé zmíněné neštěstí. V únoru následujícího roku byl soud, kde byl Král obžalován pro zločin zabití. Bylo pozváno na 15 lidí z Kydlin a Mochtína, kteří měli svědčit pro, či proti. Mezi nimi i zranění Josef Dobiáš, Josef Havlíček a jeho sestra „Pepína", která byla svůdným objektem obou rivalů. Soud zjistil, že po ukončení rvačky si ještě Josef Bureš šel sednout ke stolu. Měl sice rozbitou hlavu od rány půllitrem, kterou mu uštědřil Král, ale šlo jen o povrchové zranění. Až později pocítil, že ho bolí břicho, a všiml si krvavé bodné rány. Byl sice odveden domů, lékařsky ošetřen, ale bohužel za dny zemřel. Pozdější pitva prokázala vnitřní perforace (proděravění) tenkého střeva. U soudu obžalovaný Král tvrdil, že byl napadený Tadeášem Mazancem a jeho syny Františkem a Vojtěchem, že hned na začátku rvačky dostal sklenicí po hlavě, tudíž upadl na zem do bezvědomí, a proto si na nic nepamatuje. Pokud později vstal a nějakým způsobem se „bránil", tak jedině v afektu.

Ivan Rubáš