Lhovice

Obec cirka 13 km severně od Klatov, severozápadně od Švihova. Starší název byl Elhovice. Obklopená třemi vrchy – bájným Tuhoštěm (601 m n. m.), Stříbrnicí (539 m n. m.) a Stramchyní (542 m n. m.). Na návsi kaplička sv. Jana Nepomuckého (1828) s rybníčkem a protékajícím Lhovickým potůčkem.
Ve starých „Elhovicích" byla v noci z 30. června na 1. července roku 1873 hrozná bouřka, kdy blesk stíhal blesk a do toho hřmění a prudký liják. Není divu, že se všichni „bázliví" krčili pod peřinou, modlili se a snažili se to všechno zaspat. Mezi nimi byli i manželé Kulhánkovi, kteří tady provozovali menší hostinec. Někteří „nebázliví" občané však nespali a využili této situace ke vloupání. Vždycky, když zahřmělo, tak podkopali část zdi pod oknem postranní světnice, až byl otvor „způsobilý" pro protáhnutí celého těla. Uvnitř dláty vypáčili skříň a „šperháky" (falešnými klíči) si odemkli dvě truhly. Vybrali všechno mužské a ženské šatstvo, různé úřední listiny a hlavně sto zlatých v hotovosti, které měl Kulhánek připraveny k zaplacení piva z poříčského pivovaru. Jejich odvaha byla obdivuhodná, neboť si nechali malinko pootevřené dveře do ložnice, aby měli spící manžele stále na očích. Ráno, když se Kulhánková probudila nevěřila svým „vočím". „Takovej bordel"… Po prvotním šoku zjistili, že škoda na oblečení je zhruba za 300 zlatých a na majetku a baráku ani nemluvě. Přivolaní četníci se vydali po stopách ve vlhké půdě po dešti. Dvoje stopy byly obuté a jedny bosé. Jedna trasa stop vedla ke Švihovu, druhá k Poříčí a třetí ke Vřeskovicím. Po cestě četníci našli několik ztracených šátků a drobných oděvů, u Švihova zmoklé a roztrhané spisy, úřední lejstra, kontrakty, knížečky a další kradené věci. v bytě samém zanechali veliké dláto a šperháky. Vše bylo zajištěno četnictvem z Chudenic a zahájeno vyšetřování. Většinou se takové místní krádeže vyřešily, poněvadž pachatelé byli z blízkého okolí a šeptanda vždy došla k policejním uším, ale zlodějská filozofie byla taková, že se pachatelé všeho rychle „pod cenou" zbavili a peníze utratili, takže navrácení majetku okradeným nepřicházelo k úvahu. A také náhrada škody byla v nedohlednu, protože se většinou jednalo o chudé, bezmajetné živly… Jako dneska…

Jednou takhle v čtvrtek 4. září roku 1879 šel elhovický tesař Josef Bureš do Jína na místní pilu „krepovat" (nasekávat) krajiny a prkna. Práce mu šla pěkně od ruky, byl šikovný a měl slíbenou pěknou odměnu. Když všechno udělal, tak si také dopřál „trochu" té kořalenky. Asi to nebylo jen trošičku, protože když z Jína odcházel, tak ji měl „jak zákon káže". Někde u Červeného Poříčí šel přes rameno Úhlavy, kde lávka byla bez zábradlí a tam se mu zamotala hlava. Zavrávoral a spadl do vody. Jelikož to bylo na takovém místě, kde nebylo ani živáčka, tak mu nikdo nepřispěchal na pomoc. „Utopenec připlul" zpátky ke „mlejnu", zastavil kola a mlynářská chasa nebožtíka vytáhla. Naložili ho na vůz a odvezli domů, kam přišla zdravotní komise prohlédnout tělo. Po Burešovi zůstala manželka se šesti dětmi, takže nastaly krušné časy… Je to vždycky, když rodině „odejde" hlavní příjem…

Ivan Rubáš