Nemilkov

Obec v podhůří Šumavy zhruba 15 km jižně od Klatov. Severně pod obcí směrem k Běšinům pramení Drnový potok. Nejvýznamnější památkou, kterou zde najdeme, je renesanční zámek na místě původní zemanské tvrze. V hovorové mluvě stále ještě používáne starší název – „Nemělkov". První písemná zmínka je z r. 1382. Největší rozkvět panství byl za držení Schreinerů (1796 – 1945). Působení JZD způsobilo negativní škody na celém areálu. Od roku 1962 až do své smrti zde bydlel na letním bytě (na zámku) významný český historik a památkář Václav Mencl (16. 1. 1905 – 28. 7. 1978) s manželkou Dobroslavou. Oba byli spolu duševně spjati, takže po tragické autonehodě nedlouho nato zemřela žalem (19.11.)

Zajímavou zprávu přinesl klatovský Šumavan 1. září roku 1923. Psal o Tomáši Holém, který byl zedníkem a bydlel právě v Nemělkově. Po vyhlášení mobilizace v roce 1914 narukoval a byl poslán se svým „maršbaťákem" (Batalion – nepřesné označení vojenského pluku) na východní ruskou frontu. V roce 1915 byl zajat a občas ze zajateckého tábora poslal o sobě písemnou zprávu. Po skončení války v listopadu roku 1918 se již neozval. Nebylo po něm vidu ani slechu a tak ho všichni měli, včetně příbuzných, za mrtvého nebo v lepším případě za nezvěstného. Jaké bylo překvapení pro jeho bratra Františka, který žil v Plzni a bydlel v Dobrovského ulici, když najednou dostal dopis. Tomáš v něm podrobně popsal svoji anabázi, kdy byl několikrát těžce nemocný, trpěl velkou nouzí a hladem. Také byl utvrzován, že válka neskončila (po světové válce propukla v Rusku válka občanská) a byl nucený tamními úřady těžce pracovat pro „nové sovětské Rusko". (Byl vyhlášený tak zvaný válečný komunizmus, což znamenalo, že všechno bylo podřízeno válce.) Také mu bylo nalháváno, že by ho za dezerci či zajatectví doma čekalo dlouhodobé vězení a možná i poprava. Jenže i k němu se donesly tajné zprávy o postupném návratu zajatých vojáků z různých evropských zemí do svých domovů a Tomáš ve svém dopise vyslovil vřelou touhu po rodné zemi a po shledání se svými blízkými. Poptával se svého bratra, aby se optal nových úřadů, zdali mu nehrozí nějaké nebezpečí nebo postih. Chudák nevěděl, že nová republika, byla založena na demokratické bázi a ba naopak, že stát si všech vojáků, zejména legionářů, vážil. Dále psal, že v Rusku jsou roztrušovány zprávy, že u nás je drahota a málo práce. Sám pracoval v továrně deset hodin denně a poslední „vejplata" za červenec byla moc špatná. Dostal 3 a půl miliardy rublů, ale kvůli astronomické inflaci si skoro nic nemůže koupit. Funt hovězího masa (ruská jednotka pro 0,4 kg) stál 22 miliónů, funt cukru 80 miliónů a funt chleba „pouhé" 3 milióny. Horší to bylo s botami, ty stály 3 miliardy a šaty prostřední kvality 6 až 7 miliard rublů. To je co? Něco podobného bylo v poválečném poraženém Německu. Potom se nedivme, že v obou dvou velkých a bohatých zemí vznikly následně obludné a zrůdné totalitní systémy, které ze začátku tajně spolupracovaly a vyvolaly totální světovou válku. Přehnané „rozvírání nůžek" (velké rozdíly mezi bohatými a chudými) nepřineslo nikdy nic dobrého. A naše stabilní a prosperující první republika padla za oběť oběma… Co se týče samotného Tomáše Holého, tak ten se po nějakém čase, kdy mu rodina finančně pomohla zaplatit cestu, vrátil do svého rodného Nemělkova… Aspoň v tomto případě vše dopadlo šťastně. Stovky rozsetých pomníčků po hřbitovech a legionářských pomníků obětem války po celé naší krásné zemi svědčí, že tisíce jiných takové štěstí neměly…

V krátkosti zmíním nedaleko pramenící Drnový potok, jelikož teče přes město Klatovy. Je přibližně 20 km dlouhý a jeho nejznámější přítoky jsou zprava Podolský a Mochtínský potok. Další menší potůčky jsou nazývány dle okolních vesnic. Jako například Bystřinka (Hořákovský), Kozí, Machovský, Radinovský, Vrhavečcký, Kněžický nebo Sobětický. Profesor František Švec, autor známé „Vlastivědy Klatovska" preferoval názor, že Drnový potok má dvě pramenné větve. Jedna začíná pod Nemilkovem, druhá nad rybníkem nedaleko malonického nádraží. Obě se stýkaly před Úlohem. My tento druhý pramen nazýváme Podolským potokem, ale pokud se podíváme na mapu, je Švecovo vysvětlení logické. K Drnovému potoku se vážou dvě velmi zajímavé věci. Jedna souvisí s městským mlýnským náhonem, který byl vybudován při založení města v 2. pol. 13. stol. a začínal u lubské tvrze zvýšeným jezem. Jedná se o nejstarší technickou památku Klatov a blízkého okolí. Druhou zvláštností jsou tak zvané nemilkovské vodní průchody. Jednalo se o někdejší podzemní napájení Drnového potoka vodou z řeky Pstružné. Také názvů měl Drnový potok ve své historii několik. Nejstarší snad byl „Zlatý", což značí a potvrzuje domněnku o rýžování zlata. Sejpy „V jamách" u Tvrdoslavi nebo u „Ouloha" jsou dodnes toho důkazem. Dle jezuitského kronikáře Jana Floriana Hemmerschmieda známe název „Pyčka", dle mapy Klatov z. 1837 známe název „Wasenbach" a dle Karla Klostermanna, básnický název – „Drnovka". V současné době se nejvíce hovorově používá název – „Drňák".

Ivan Rubáš