Boříkovy
Vesnička 10 km východně od Klatov pod Drkolnou (730 m n. m.). Dominantou obce je málo známá zemanská tvrz, původně ze 14. století pánů z Košumberka. Po 1. sv. válce majitel zámku Josef Líva využil zdejších prostor pro potřebu hostince s velkým tanečním sálem. Po 2. sv. válce změněno na byty, v současnosti opět v privátu.
Z této obce pocházel jistý kameník Vojtěch Vaněk s přezdívkou „Bednář z Boříkova", který byl tak trochu na „holčičky". Jednoho takového skutku se dopustil v sobotu 20. listopadu roku 1880 při cestě z Těšetin do Hradiště. Zde přepadl teprve 13letou dceru těšetinského šafáře Magdalénu Šafránkovou a učinil jí násilí na těle. Bylo již odpoledne, kdy Majdalénka byla vyslána do Mochtína do krámu koupit petrolej. Ještě se zastavila v Těšetinech pro kvasnice, a jelikož už „padala" tma, tak chvátala domů. V lesním úseku dotyčné cesty ji Vaněk dohonil, povalil na zem a hrubým násilím ji pohlavně zneužil. Majdalénka potom s křikem běžela z kopce zpátky do Těšetin, kde akorát četník vykonával obchůzku. Protože dotyčného Vaňka znala a poznala, vše řekla. Přestože již bylo šest hodin a tma, bylo zahájeno pátrání. Úchylný zvrhlík byl ještě té noci četnickým závodčím Čeňkem Lorencem a strážníkem Františkem Neuhäupelem vypátrán, dopaden a odveden k okresnímu soudu do Klatov. Byl nalezen v jednom dvoře v Mlázovech a vypověděl, že byl tak opilý, že ani nevěděl, jak se z Mochtína do Mlázov dostal. To však později svědci u plzeňského krajského soudu 15. února následujícího roku vyvrátili. Jak kocourovský hostinský Ondřej Cibulka, tak obchodník Karel Babka v Mochtíně i místní hostinský Matěj Havlíček svorně vypověděli, že Vaněk sice u nich pil, ale opilý namol nebyl. Také Majdalénka soudu pověděla, že z Vaňka byla cítit kořalka, ale jinak s ní mluvil normálně. Mladá Šafránková, jež svým zohavením velmi trpěla, byla převezena ještě toho večera do klatovské nemocnice a pobyla tady několik dní. Pochopitelně, že narušená psychika ji možná provázela celý život, vždyť takový zážitek je pro mladé děvče traumatizující. A Vaněk? Ve vězení nebyl věčně (dostal za násilné smilstvo18 měsíců vězení), takže byl za nějaký čas venku. Dá se tvrdit, že více potrestaná byla oběť. Svým způsobem je to i dnes…
Nedaleko jihozápadně za kopcem leží Chlistov. Již byl zmíněný v díle č. 22, ale našel se ještě jeden záznam. Ten hovoří o veliké tragédii v chalupě čp. 32, která se stala 24. ledna roku 1872. Co se tak hrozného stalo? Uhořelo tříleté dítě. Bylo ve světnici u rozpálených kamen samo, bez dozoru. Bohužel takových případů bylo tehdy mnoho…  Také 4 km jižně vzdálené Jindřichovice již byly zmíněny v díle č. 25, ale připomenu ještě tři smutné události. První se stala v polovině června roku 1873, kdy běhala po dvoře šestiletá dceruška jednoho místního lokaje ze zámku a zničehonic se ztratila. Hledali ji usilovně všichni, ale bez výsledku. Našli ji až večer, když tahali vodu ze studně. Ano, spadla do studně a utopila se. Druhá událost popisuje práci v nedalekém lomu. Bylo to 7. června 1882, kdy tu pracoval Vácslav Matek. Snažil se v práci, a tak možná trochu iniciativně a možná také trochu zbrkle sám bez jistící pomoci druhých chtěl odvalit obrovský kus kamene. Použil železnou tyč jako páku, aby kámen uvolnil. Zabral a balvan se dal do pohybu. Bohužel jiným směrem nežli Matek počítal. Dopadl přímo na nešťastníka a rozmačkal ho… Na místě byl mrtvej…  Třetí „smrťák" se tady udál 22. dubna roku 1887 při stavbě Českomoravské příčné dráhy. Pracovalo na ní mnoho lidí z okolí a mezi nimi byl i nějaký Korec ze Sluhova. Ten si ulehčoval část pracovní doby jezděním na vozíku se štěrkem. V osudný den z něho spadl tak smolně, že dopadl silně na hlavu a zlomil si vaz. ⋌Ivan Rubáš