Zvíkov

Malá osada 4 km západně od Sušice pod Svatoborem.

V srpnu roku 1887 tady trávil u svého bratra statkáře Josefa Appltauera dovolenou soudní adjunkt, Jan Appltauer. Užíval si místní krásné přírody a čerstvého šumavského vzduchu. Také rád chodil na čekanou. Jednou takhle seděl v lese na „parezu", pušku opřenou vedle sebe a četl si noviny. Bylo teplíčko, sluníčko, nebe bez mráčku, žádný vítr, prostě idylka. A najednou rána jako „Brno" a šok. Někdo neznámý zezadu po Appltauerovi vystřelil a pár broků se mu zarylo do zad. Bohudíky zranění nebyla vážná, a tak největší újmu utrpěla psychika dotyčného. Autora střelby se nikdy nepodařilo dopátrat, takže vlastně nikdo nevěděl (a již se nikdo nedoví) zda výstřel byl úmyslný, nebo se jednalo o nějakou nešťastnou náhodu…

Zhůří

Zaniklá šumavská ves v polovině cesty mezi Hartmanicemi na Šumavě a Železnou Rudou. Jižně teče východním směrem říčka Křemelná. Severně se nachází nezalesněná Hadí hora (1020 m n. m.) z které je nádherný rozhled. Královácká rychta od r. 1613. Byla zde i sklárna. Vesnice s 96 domy a kostelem Nejsvětější Trojice (1762) byla zničena v 50. letech 20. stol. čsl. armádou. Oblast byla uzavřena pro veřejnost a vznikl zde vojenský výcvikový prostor. Od r. 1999 nová kaplička jména dle kostela a vedle pomník padlým americkým vojákům. Proběhla tu nejtragičtější akce při osvobození západních Čech.

Z této obce pocházel jistý mladý muž, jehož jméno bohužel neznáme, který udržoval milostný vztah s místní služkou Terezií Jungovou. Jak už to tak „bejvá", vztah většinou nezůstane bez následků. On slibuje „hory doly", ona uvěří a za chvilku je těhotná. Někdy je to chtěné oboustranně, někdy však nechtěné. A řešení takových zapeklitých případů je mnohdy problematické. Tito mladí lidé si dali po Vánocích 1872 schůzku v lese svatého Vintíře, ale nedomluvili se. Jak to probíhalo, to se již nikdo nedoví. V každém případě milenec vše vyřešil jednou ranou nožem… Nebohou našli v prvních dnech ledna roku 1873. Když četníci podezřelého dovedli do umrlčí komory a on spatřil svoji milou, hnulo se v něm svědomí a všechno přiznal. Byl dodán k sušickému soudu a po zásluze potrestán. Jak vysokým trestem nevím, ale to není podstatné. Podstatné bylo, že zbytečně zmařil dva lidské životy, z toho jeden ještě nenarozený. Vždyť by to bylo jeho dítě, jeho krev…
A jak to bylo v osudném květnu roku 1945? V pátek 4. května 2. jízdní průzkumná skupina 12. sboru sondovala terén šumavského pohraničí, aby mohla připravit bezproblémový postup americké 4. obrněné divizi a 357. pluku 90. pěší divize. Byly to dny, kdy ještě probíhala bez nějakého mírového omezení 2. světová válka. Osvobození větší části jihozápadních Čech bylo většinou provázeno  dobrovolným vzdáním se německých vojenských posádek, skupin nebo jednotlivců. Němci, kteří byli zatčeni na východní frontě, byli odesláni do sibiřských pracovních táborů a teprve v roce 1955 na základě mezistátní smlouvy se mohli ti, kteří přežili, vrátit domů. Přesto bylo několik vojenských odporů. V tomto čase němečtí mladiství kadeti, příslušníci praporečnické školy, obsadili Srní a Prášily. Ve své fanatičnosti přepadli 4. května výše zmíněnou průzkumnou skupinu a zmocnili se dvou kolových obrněných vozů M8 a čtyř automobilů-jeepů. Druhý den v sobotu 5. května brzo ráno se vydali američtí vojáci ve svém postupu do českého vnitrozemí. Vůbec netušili, co se na ně chystá. Němečtí mladíci se oblékli do amerických uniforem a vozy rafinovaně umístili na silnici, aby byli vidět. Ve Zhůří také vyvěsili všude bílé prapory a čekali. Když nic netušící Američané přijeli do Zhůří a byli pěkně na „mušce", Němci spustili palbu. Než se američtí vojáci vzpamatovali z momentu překvapení několik jich bylo zastřeleno. Na chvíli se stáhli, a zakrátko se vrhli do protiútoku. Ve Zhůří se bojovalo o každou chalupu, sedm jich vyhořelo a také střecha kostela přišla k úhoně. Můžeme říci, že to byla pravá „střílečka" a doopravdická válka na Šumavě. Bylo zastřeleno 24 Němců a zajato 76, z tohoto počtu bylo drtivá většina vojenských kadetů a místních hochů z Hitlerjugend. Na straně vítězných Američanů bylo 10 mrtvých a 10 zraněných…  Tento den večer přijeli konečně i do Klatov… Každý rok 5. května jezdí zástupci města, armády a dalších organizacích uctít ke zhůřskému pomníčku památku deseti padlých  vojáků a připomenout si, že každá válka je nesmyslná a zbytečná.      

Ivan Rubáš