Skelná Huť

Šumavská osada 2 km západně od Nýrska směrem na hraniční přechod Svatou Kateřinu na severním úpatí hory Hraničáře (833 m n. m.). Již ve 14. století zde byla sklárna. Jedna z nejstarších v Čechách.

Kdysi dávno tady bydlel jakýsi František Čechovský, který chvilku dělal nádeničinu při stavbě špičáckého tunelu. Jednoho dne v práci zaslechl, že společnost zaplatí každému zaměstnanci 17 zlatých, pokud někomu někdo zemře v rodině. Začátkem září toho roku potřeboval Čechovský nutně peníze pro svoje nezaplacené dluhy, a proto dostal spásný nápad. Zašel do stavební kanceláře a s pláčem vyprávěl, že mu zemřela žena. Myslel, že dostane peníze na ruku, ale to se mýlil. Stavbyvedoucí mu dal cedulku, aby s ní došel za farářem, truhlářem a hrobníkem, kteří napíší svoji cenu za úkony a ty následně společnost sama proplatí. To se šibalovi nelíbilo, ale přesto si vzal cedulku a šel do Nýrska na faru, kde žádal faráře o vypsání vyšší paušální taxy za pohřeb. Jelikož je moc chudý, tak by si vzal jen něco málo a zbytek, že by mu mohl dát. Farář možná něco tušil, a tak chtěl „kvitung" (potvrzení) od lékaře. Čechovský, který už ze své hry nemohl „ucuknout", se vydal za doktorem Bauerem a ten skutečně úmrtní lístek napsal. Holt ho výmluvnost šejdíře přesvědčila. Farář napsal kvitanci a vyjednal pohřeb na 7. září 1876. To již Čechovský byl také u truhláře Kořínka a vyloudil na něm jednu zlatku v hotovosti. Jestli se vrátil na stavbu a dostal nějaký peníz v hotovosti, nevíme, ale víme, že zmizel neznámo kam. Když přišel den pohřbu a do Skelné Huti se dostavil nýrský farář, tak se divil, že je hřbitov prázdný. Když se ptal na zemřelou, tak mu bylo sděleno, že tady nikdo nezemřel. Věc byla ohlášena četnictvu, které Čechovského brzo našlo  a okresním soudem byl odsouzen ke 14 dnům. Na to, že způsobil mnoha lidem velké starosti, tak to byl docela mírný trest. U soudu povídal, že to všechno myslel ve srandě… Těch jeho srandiček bylo víc. Byl to vlastně takový malý podvodníček. Například, když mu jeho žena porodila dcerušku, tak kmotrou byla místní bohatá selka. To se mu nelíbilo, neboť ho znala a nemohl od ní nic čekat, že dostane. Zašel proto do Nýrska za svojí chudou švagrovou, která zde sloužila. Nabídl jí kmotrovství, když mu dá nějaké peníze, aby prý mohl koupit nějaké potraviny a léky pro manželku. Nic netušící příbuzná mu dala posledních pět zlatých,  a když za tři dny přišla do Skelné Huti na křest, zjistila, že byla podvedena, neboť dítě již bylo pokřtěno a mělo jinou kmotru. A náš „vykutálek"? Ten zmizel, a dokud těch pět zlatých nepropil, tak se doma neukázal. Jindy si půjčoval od svých příbuzných na léky pro starého otce a běžně lákal peníze od lidí na základě různých záminek. Jeho výmluvy a finty nebyly dokonalé, ale přesto dokázal mnoho lidí „voblbnout"… No prostě celý život ostuda za ostudou.

Uhliště

Uhliště – osada 2 km za Skelnou Hutí směrem ke státní hranici, kde najdeme kostel sv. Linharta.  Každoročně v červnu (první sobota po svátku Božího těla) zde končí oblíbená Jízda sv. Linharta (z Rittsteigu) následným žehnáním koním. Pocházel odtud hostinský Grosskopf, který ve slavnostní den a národní svátek 28. října roku 1925 projevil svůj veřejný názor na stát, ve kterém žil. Z menšinové české školy v Nýrsku strhl státní vlajku. Potom následoval osudový rok 1938, okupace, válka, a tak se nemůže nikdo divit, že spojenci rozhodli o plánu „Zurück nach Haimat" …

Červené Dřevo

Červené Dřevo – zaniklá šumavská osada cca 5 km severozápadně od Uhliště s obnaženými základy kostela Panny Marie Bolestné. Zbořen byl r. 1957 a základy byly pietně obnoveny až v roce 1996. V okolí  jsou památné stromy.

Dne 18. dubna roku 1877 zde zemřel místní farář Vácslav Sládeček. Bylo mu 69 let a pocházel z Vítkovic u Plánice. Byl zvyklý vést bohoslužby v jazyce německém, a proto byl zván i do jiných německých osad, aby kázal slovo Boží. Byl výborným kazatelem a řečníkem a zdejší zbožný lid ho poslouchal na slovo. Vyřešil mnohé sousedské spory bez nutného zásahu četníků a místní obyvatelstvo mu vyjadřovalo bezmeznou důvěru. A to i v případě, že stále vyzdvihoval svůj český původ a byl na něj hrdý. 

Ivan Rubáš