Zbynice, Čejkovy a Sedlečko

První dvě vesnice jsou blízko sebe zhruba 7 km severně od Sušice. Necelý jeden kilometr jižně od Zbynic vidíme homolovitý vršek Zbynou (615 m n. m.) s pozůstatky starobylého slovanského hradiště. To samé nalezneme na jižním okraji Čejkov (vršek Oupířka). A do třetice bylo ještě jedno hradiště (keltského původu) mezi zmíněnými vesnicemi blízko Dalovického rybníka.

Ke Zbynicím patří jeden zázrak. To jednou kdysi dávno přišla do zdejšího kostela ustaraná žena s malým hošíkem, který od narození byl němý. Poklekla před oltářem a začala se modlit. Prosila o uzdravení svého dítěte a slíbila, že ho pošle studovat na kněze. Její zrak se upíral k Panně Marii a přitom pevně držela ruku synka na své hrudi. Najednou vysvitnuvší slunce osvětlilo tvář Madony a hoch tichým hláskem promluvil. „Maminko, ta Panna Marie je ale krásná." To bylo slz radosti. Takových chvil pravého lidského štěstí v životě člověk moc nezažije…

Ze Zbynic pocházeli dva bratři, Matěj a Martin Holečkovi, kteří byli známí daleko široko jako vyhlášení pytláci. V roce 1874 byli odsouzeni za lesní krádeže, a proto zanevřeli na polesného Taaffových lesů Bedřicha Schwarze, který je jednou přistihl přímo při činu. Polesný také dostal několik lístečků, v nichž se mu vyhrožovalo zastřelením. Jednou takhle v létě v noci (16. 8. 1875) šel z nalžovské panské hospody zmíněný polesný Schwarz v doprovodu lesního adjunkta J. Ingedulda domů do myslivny pod Prašivicí. Na začátku lesa na ně čekal v úkrytu pomstychtivý střelec. Když byl hajný „nadostřel", zazněla rána a celý náboj broků zasáhl Schwarzovu levou ruku. Byla hodně poraněná a vytáhly z ní 35 broků. Podezření okamžitě padlo na bratry Holečkovy. Sice byli vyšetřováni, ale jelikož nic nepověděli a důkazy proti nim žádné nebyly, tak vše vyšumělo. A Schwarz? Ten byl nakonec rád, že to odnesla jenom ruka.
V Čejkovech se v létě roku 1873 udála jiná zajímavá příhoda. To se jednou takhle doma hádala máma s dcerou, že „prej" jí ukradla dvě mírky pšenice. Dcera se zapřísáhla, že nic takového neudělala, a aby dodala svým slovům váhu, tak vyřkla: „Ať mne čert vezme, jestliže jsem je vzala." Shodou okolností v ten moment letěl nad vesnicí meteor. Byl ohromně zářivý, a když ho dotyčné uviděly, tak se hrozně lekly. Poděšená dcera obrátila „oči v sloup" a s divokým výkřikem: „Hle, čert si letí pro mne!" padla k zemi. Seběhnuvší se sousedé měli co dělat, aby ji přivedli k životu. Z utrpěného šoku vzniklo trauma, byl u ní několikrát doktor, ale pomatená mysl ji už zůstala.

Přibližně dva km severně od Čejkov leží maličká vesnička Sedlečko s kapličkou na návsi. Sice tam žije trvale jen cca desítka trvale žijících obyvatel, kteří však mají statečné předky, což dokazuje zpráva v dobovém tisku. Ta uváděla, že v pátek 6. července roku 1883 se osmiletá dceruška zdejšího ovčáka Soukupa koupala v nedalekém Sedlečském rybníce. Libovala si ve vodě, cachtala se, ale bohužel zapomněla na opatrnost, a tak se poněkud vzdálila od břehu, kde již byla větší hloubka. Zde jí podklouzly nohy, zmizela pod vodou a začala se topit. Asi by vše skončilo tragicky, kdyby nebylo poblíž jdoucí sousedky Terezie Jarošíkové. Ta již z dálky viděla koupající se děcko a když spatřila, že se začalo topit, tak shodila ze sebe šaty a vrhla se do vody. Ona sama neuměla plavat, takže nejprve musela s vodou zápolit a potom nějakými pohyby doplavat k dítěti. Podařilo se jí holčinu zachytit za vlasy a dotáhnout ji na břeh. To se již seběhli sousedé a poskytli malé první pomoc. Šlechetné zachránkyni se dostalo upřímného poděkování a uznání od samotných rodičů a dalších občanů.    

Ivan Rubáš