Kokšín

Ves 8 m severně od Klatov u nebezpečných zatáček před Švihovem. Za obcí se vlévá Točnický potok zprava do Úhlavy. Zhruba 2 km západně se nachází slepé rameno řeky, které nazýváme „Starou Úhlavou", což je i název této přírodní památky. Mezi rezervací a obcí je kopec Švabí (457 m n. m.) se severním ostrohem (výběžkem) s pozůstatky Kokšínského hrádku s valem a příkopem. Byl to předsunutý opevněný bod švihovského hradu, který chránil náhon napouštějící vodní příkop hradu. Stavěl se současně se švihovským hradem. Je zde pěkná vyhlídka do kraje, a kdo tady nebyl, měl by sem zajít.
Hroznou smrtí uhořením zemřela v neděli 30. dubna roku 1882 sedmiletá dceruška Maruška obecního pastýře Jana Šťastného. A jakže se to stalo? Dotyčný vyhnal své stádo na pastvu kousek za vesnici, hlídání svěřil své malé dceři a šel domů vykonávat domácí práce. Jelikož bylo brzo ráno a byla jí zima, tak si rozdělala ohníček. Když se ohřívala, byla asi blízko ohně, tak neopatrně dlouhou sukní „zavadila" o plameny. Sukně začala hořet, děvčátko se leklo, zpanikařilo a místo toho, aby se válením pokusilo udusit plameny, tak začalo utíkat směrem k domovu. Asi si jistě dovedete představit, co udělá takový vítr. Z plamínku byl najednou plamen a z nebohého děvčátka hořící pochodeň… Celou cestu křičelo bolestí a kousek od domu padlo v bezvědomí na zem. Sice rychle přiběhli lidé na pomoc, ale chudinka zakrátko v krutých bolestech zemřela… Nejde o to, že jako malá holka měla nějaké pracovní povinnosti, ale o to, že ji otec nepoučil a nechal samotnou bez dohledu. Takové věci by se dětem stávat neměly…

V Kokšíně se ráno 10. února 1930 objevila zkřehlá slečna Růžena a zaklepáním na okna žádala o pomoc. A jakže se tam dostala? Předchozí večer účinkovala v klatovské restauraci Střelnice s kolegyní Eleonorou jako tanečnice. Po vystoupení seděly u baru, kde se s nimi dali do družného hovoru zubní technik Emil Schulz a šofér J. B. Šampaňské „teklo proudem", najednou bylo již po půlnoci a Schulz zatoužil po lásce slečny Růženky. Ta ovšem na jeho návrhy nereagovala a veškeré intimní doteky odmítala. To však dotyčného neukojeného chlípníka hodně rozzlobilo, a když slečna vyšla ven na čerstvý vzduch, využil této situace, násilným způsobem ji naložil do auta, se kterým šofér J. B. ujížděl silnicí ke Švihovu. Cestou šokovanou dívku přemlouval k povolnosti, i za cenu násilí, ale bezúspěšně. V jednom momentu, kdy auto zpomalilo, využila situace a z auta utekla. Nevěděla, kde je, toulala se nějakou hodinu po polích, až v potrhaných šatech, prochladnutá a vyčerpaná došla do zmíněného Kokšína, kde nalezla první pomoc. O všem byla informována četnická pátrací stanice, která na základě popisu a výpovědí svědků z baru vypátrala oba aktéry, šoféra, který byl cizí státní příslušnosti, ale hlavně Schulze, který byl obviněn za násilné omezování osobní svobody. Jelikož k přímému znásilnění nedošlo, dostal od soudu jen podmíněný trest. Větším trestem pro něj však byla veřejná hanba a určité opovržení od ženské poloviny města a tudíž i určitý odliv potenciálních zákaznic. Inu vynucovat si sexuální přízeň násilím není dobrá volba, občas se to může povést, ale jednou „padne kosa na kámen"…

Z Kokšína pocházela jistá 23letá Marie Turečková, která stála 27. dubna roku 1937 před plzeňským krajským soudem v pozici obžalované. A jak se tam dostala? V předcházejícím roce udržovala milostný poměr s Matějem Rackem zaměstnaným ve skladu obchodního družstva. Ona vykonávala pomocnou sílu v jisté klatovské domácnosti. Jak to tak v životě chodí, někdy se začínající vztah dvou lidí povede a skončí svatbou, většinou však partnerské vztahy končí partnerským nesouladem, a tudíž rozchodem. Logicky vzato, proto má člověk v životě několik poměrů nežli najde ten „pravý"… V tomto našem případě Racek vztah s Turečkovou z nějakého důvodu ukončil, ale ona si to nenechala líbit a svého bývalého milence zažalovala u soudu, protože ji pod slibem manželství svedl a následně, když dosáhl svého, tak ji opustil… V lednu probíhal v Klatovech okresní soud, který zjistil, že vše bylo učiněno ze msty, a Racka ze žaloby osvobodil. V Plzni 8. února probíhal odvolací krajský soud, který předcházející rozsudek potvrdil. Přítomná Turečková však měla na to svůj názor a rozhodla se exmilence potrestat po svém. Přímo u soudu vytáhla lahvičku s kyselinou a vychrstla její obsah do Rackova obličeje. Zasáhla i krk obhájce doktora Kleina. Oba byli měsíc v lékařské péči. No a jak dopadl dubnový soud? Ten odsoudil Turečkovou pro těžké ublížení (§ 152) a lehké ublížení na těle (§ 155) na tři měsíce vězení s podmíněným odkladem na tři roky. Pro mnoho lidí překvapující a nízký trest… A to Racek málem přišel „vo voko"…

Ivan Rubáš