Kromě stručného představení nahlížíme i do sto i více let starých novin, co se o obcích psalo.

Myslív

Prastará obec na svahu Mílové hory cca 20 km východně od Klatov. Roku 1144 kníže Vladislav II. daroval toto území cisterciákům z kláštera pod Zelenou Horou a ti zde založili opevněný farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Z novodobé historie 20. st. je třeba zmínit učitelský pobyt (1930-1945) básníka Pošumaví, Ladislava Stehlíka, jehož Zemi zamyšlenou jistě zná skoro každý. Na obecním úřadě má pamětní desku a chyběl mu rok do devadesátky. A jaké že události se zde kdysi staly?

Tak například. V tisku z 30.11.1895 se dočítáme, že v Myslívě žila rodina Nocarů, která byla postrachem sousedů. Jejich „zkažená krev“ prý koluje v žilách snad všech příslušníků rodiny. Nejdál to dotáhl 15letý klouček Václav, který jakožto nepochybný kandidát na „Bory“ stanul před krajským senátem. A cože provedl? Kromě běžných krádeží a lumpáren, při nichž poškozoval lidem majetek, kradl v lese nařezané kmeny stromů. Často přicházel do sporu s hajným Josefem Pickou. S přibývající silou Nocara se spory vyhrocovaly, a tak se z nadávek, hrození sekyrou a házení kamením stalo, že v červenci toho roku hajného napadl a nebožáka klackem zmlátil tak, že sotva odlezl domů. Soud rozhodl dle § 81 o veřejném násilí, že Nocar místo do lesa půjde na osm měsíců do vězení. Zda se hoch polepšil, to nevíme, snad časem ano, pokud odešel z domova, neboť, jak víme, vliv rodiny na děti je rozhodující a co vidí a slyší doma, co dělají rodiče, dělají poté i oni sami. Co naplat, příklady táhnou a bohužel ty negativní více.

Další příhoda, bohužel tragická, nám ukazuje chování dospělých lidí. Šumavan 29. dubna 1911 zaznamenal, že: „V těchto dnech v Myslívě u Plánice byl uskutečněn pohřeb. Lidé byli neukáznění, a aby měli lepší výhled, tak se tlačili a při tomto byl zástupem povalen kamenný pomník na 7letou žačku Marii Hulcovou, dceru domkaře. Děvčátko za krátko následkem vnitřních zranění zemřelo.“ Tak to vidíte, dospělí vyžadují po mládeži disciplínu, ale sami ji mnohdy nepoužívají.

Děti to tenkrát neměly jednoduché, protože musely nejen poslouchat rozumy dospělých, ale hlavně pracovat. Dětství většinou končilo po vychození obecné školy, cirka v deseti letech. Běžně chodily s domácím zvířectvem na pastvu a hlídaly, aby se nic nestalo. To víte, taková kráva, to byl majetek a mnohdy jediný „živitel“ chudých rodin. V srpnu roku 1912 šel k myslívskému rybníku 13letý Vojtěch Vraný z nedalekých Strážovic. Při napájení zašla jedna kráva daleko od břehu, a aby se neutopila, tak chudák Vojtěch ji tahal za ocas zpátky. Najednou se otočila, při čemž hoch přišel celý pod vodu, pustil se, křičel, ale jelikož neuměl plavat, tak se utopil. Smutné a zbytečné. Děti ještě nemají takové zkušenosti jak se chovat v různých situacích a je na nás, jestli jim něco vysvětlíme, či nikoliv.

Ivan Rubáš