Pocinovice

Obec zhruba 9 km jihovýchodně od Kdyně na půli cesty do Janovic na říčce Andělici v údolí Jezvinecké vrchoviny. Jde o nejvýchodnější a také o největší chodskou vesnici, která se prvně písemně zmiňuje již roku 1325. Dominantou obce je empírový kostel sv. Anny z let 1805 až 1806. Severně nad vsí je vrch Dobrá Voda s kaplí Panny Marie (1872–73) s vyhledávaným léčivým pramenem a cestu lemuje křížová cesta. V obci najdeme privátní pivní minimuzeum Romana Šperla, soukromé pekařství Václava Pavlíka a zajímavou funkční kovárnu kováře Karla Jakuše, který má prodejnu v bývalé jezuitské koleji v Klatovech. A co se tady stalo, že se o tom psalo?

Tak například 25. června roku 1896 se tady událo příšerné neštěstí. Manželka rolníka Josefa Kozkuby odešla na chvíli ze světnice a zanechala tam v kolébce svého, tři týdny starého synáčka. Nežli se vrátila, tak do místnosti vnikla svině, která se denně pohybovala po dvoře. To byl běžný obrázek většiny hospodářství tehdejší doby. Svině si to namířila rovnou ke kolébce, strhla děťátko na zem a počala ho po částech užírat. Když matka, vracející se „za humny“, uslyšela zdálky dětský pláč, rychle přichvátala do světnice. Ten pohled musel být hrozný, byla na smrt zděšená a začala se zvířetem o dítě zápasit. Když svini odehnala, zjistila, že už je pozdě. Dítě bylo mrtvé, ruce a hlavičku mělo uhryzané. Šok a následné trauma netřeba popisovat. Smrt dítěte je dodnes jedno z nejhorších, co nás může v životě potkat. Proto děti nenechávejme dlouho bez dozoru. Největší neštěstí je, když rodina vypiplá a vychová z malého stvoření již mladého člověka a ten se jim například při dopravní nehodě zabije…

Jiná tragédie v této obci se stala 8. února roku 1903, a jak píše dobový list, šlo o osudný omyl. A co že se stalo? V jedné chalupě bydlela Marie Nejedlá a nedaleko Anna Sazamová. Obě již byly postarší ženy a zvláště Nejedlá se hrozně bála zlodějů a lupičů. Možná k tomu měla z minulosti důvod, kdo ví. Osudnou neděli o půl osmé večer se rozhodla Sazamová, že svoji sousedku navštíví. Nejedlá, která byla doma sama, trochu se bála, a když slyšela někoho za dveřmi, jak sahá na kliku, vzala ze zdi mužovu flintu, nasadila ústí na dveře a zmáčkla kohoutek. Současně s ohlušující ránou se ozval za dveřmi výkřik a těžký pád na zem. Otevřela dveře a jaké bylo její překvapení, když uviděla zraněnou sousedku. Bylo posláno pro doktora Frenzla do Janovic, který poskytl první pomoc, ale s roztříštěnou rukou poslal Sazamovou do domažlické nemocnice. Tam jí byla druhého dne ruka amputována. Nejedlá všeho litovala a o Sazamovou se následně starala…

Hájit si svůj majetek se musí, ale nejdříve bychom se měli přesvědčit, zdali máme před sebou toho „pravého“, neboť „výsledek“ již nelze vrátit. Je však svatá pravda, že moment překvapení je nadmíru účinný…