JANOVICE NAD ÚHLAVOU

Městečko cca 10 km od Klatov se starobylým kostelem sv. Jana Křtitele. Bylo již v našem seriálu zmiňováno, takže jen malý dovětek, co se kdysi dávno stalo. Bylo to v roce 1870, přesněji v měsíci září, kdy byl z plzeňské věznice propuštěn známý janovický recidivista Josef F., tenkrát známý taškář, který jen kradl a podváděl.

Po vykonaném trestu ho strážník „postrkem“ dopravil do Janovic, kde ho „ubytoval“ na „ráthausu“ v místnosti pro „hnance“. Dnes bychom řekli v cele předběžného zadržení. A důvod? Dotyčný měl být druhý den dopraven do pražské káznice, kde si měl „odkroutit“ další trest, který spáchal na území „matičky“ Prahy. Janovickému pobertovi se zřejmě nechtělo, neboť kolem půlnoci se pokusil o útěk.

Mříže v okně vypadaly zdánlivě hodně od sebe, ale byly rezavé a při prvotním zkoušení drhly o košili. Náš „koumák“ to vyřešil tak, že na podlahu vykonal „velkou potřebu“ a „tímto“ namazal zrezivělé mříže. Svlékl si košili a začal se protahovat ven. Hlava prošla jako při zkušebním pokusu, ramena taky, ale ouha pas ho zradil. Je zajímavé, že před dvěma roky se mu tento husarský kousek, na stejném místě, povedl. Asi se mu v „arestu“ na Borech dařilo, neboť jak se zdálo, asi tam přibral. Prostě zůstal v polovině těla, na „půli“ cestě za svobodou, viset. Nemohl ani tam, ani zpátky. Venku byla ještě k tomu zima, takže boží trest byl vykonán okamžitě. A ten světský? Ráno v sedm hodin ho našli a pochopitelně, že se to rázem rozkřiklo. Když přišel zedník, aby „nebohého“ z mříží vysvobodil, bylo kolem okna obecenstva, že nemohl ani projít. Že se všichni škodolibě smáli, netřeba povídat.

Z dnešního pohledu, by se toto nemohlo stát, ne kvůli mřížím, ale kvůli tomu, že by dotyčného obviněného policejní eskorta převezla z Plzně do Prahy rovnou. I když takový Kájínkův útěk, ten stál za to…

Neštěstí v podobě zmařeného mladého života se v Janovicích stalo při nenadálém požáru 13. dubna 1891. Kde přesně začalo hořet se nezjistilo, pravděpodobně ve stodole Antonína Mrvíka čp. 43. Oheň během chvíle zachvátil sousední stodoly a stavení čp. 93 Michala Podstatného, čp. 92 Václava Hofmanna a čp. 91 Václava Eliána. Ten měl doma v péči 23letou duševně nemocnou dceru, která se v nastalém zmatku šla schovat do stodoly do sena.

Všichni se snažili vynášet věci z chalup a zachraňovat co se dalo, takže na nebohou Kláru nikdo nevzpomněl. Když hasiči oheň uhasili, tak ji bohužel chudinku našli celou zuhelnatělou. Policejním vyšetřováním byly zjištěny stopy úmyslného zapálení. Snad měl, onen dotyčný pachatel, výčitky svědomí až do konce života. Pokud ne, tak jistě okusil na vlastní kůži plameny pekelné…

Ivan Rubáš