LORETA

Osada zhruba 3 km jižně od Klatov známá svojí kaplí – loretou. Jako všude, tak i tady hořelo. Na tom by nebylo nic zvláštního, jen to poučení stálo redaktorovi Šumavanu za to, aby příběh 12. června roku 1869 otiskl. Pojišťovací agent, který dělal u jednoho místního gruntovníka likvidaci škody, donesl mu v hotovosti něco přes tři sta zlatých. Pantáta byl na poli a tak peníze převzala panímáma. Jak bylo tenkrát zvykem, hospodyně si věci zavazovaly do cípu zástěry, aby měly volné ruce. Shodou okolností šly kolem žebrající cikánky.

Panímáma byla v dobré náladě, tak jim dala několik brambor. Vůbec si, ale nevšimla, že jí jedna ze žebraček obratně peníze ze zástěry vytáhla. Za chvíli šla dovnitř do světnice a chtěla peníze uklidit. To bylo slov, když to zjistila. Zaplať Pán Bůh, že byl jeden ze synů doma, který se okamžitě za cikánkami vydal. Dohonil je před lesem a zhurta na ně udeřil. Byl pravděpodobně přesvědčivý, neboť cikánky mu peníze vydaly. Slíbil jim, že to četníkům nenahlásí, ale v redakci se zmínil. Opět to bylo v novinách bráno, jako výstraha, neboť ne všichni pachatelé krádeží a podvodů se dobrovolně přiznají a věci vydají. Proto bylo již tenkrát třeba těmto deliktům předcházet. Jak? Dávat si na své věci, hlavně na peníze, dobrý pozor.

Ivan Rubáš

Dobový inzerát z klatovských novin z let 1920 - 1930
Výpravy zpět aneb Co se kdysi psalo 413