STRÁŽOV

Městečko na Šumavě cca 14 km jižně od Klatov s kostelem sv. Jiří. Pocházel odsud v té době 35letý Čeněk Toman zvaný dle svého dědy Fremuth. Jeho 54letá matka Františka ho měla jako nemanželského syna, neboť Toman, který jí dítě udělal, si ji nevzal. Byla na výchovu syna sama, a ten bohužel zvlčel. Od mládí se toulal po okolí, na přilepšenou si sem tam něco nakradl, ale nejhorší bylo, že podlehl alkoholu. V té době u chudiny bohužel jev zcela běžný. Jeho život byl vyplněný „jen“ touláním, a občas se za své delikty „zatoulal“ i do vězení. Matku využíval a zneužíval, a ta aby měla klid, tak mu vždycky nějaký peníz na kořalku dávala. Jednou, 11. dubna roku 1891 přišel po delší době domů a začal matce vyčítat vinu za jeho zpackaný život. Uvěřil v hospodě drbům, když si ho ostatní chlapi dobírali, že jeho otcem je jeho vlastní děda. Po chvíli svůj útok převedl do stavu fyzického. Matku strhl na zem a klečeje nad ní začal jí bít. Na její pokřik 82letý děda došel pro četníky, kteří když přišli, našli Františku celou od krve schoulenou na zemi. Nad ní stál Čeněk, který když uviděl četníky, tak se zase rozčílil. Když ho četnický závodčí Prokop s městským strážníkem Jonášem chtěli uklidnit a odvést na strážnici, tak se začal s nimi strkat. V úzké chodbě se snažil četníkovi vyrvat z rukou pušku, a jak se tak o ní tahali, nastal prudký pohyb do strany a nasazeným bodákem byl do břicha zraněn strážník Jonáš. To už zasáhli i sousedé a Toman byl konečně spoután a odveden do vyšetřovací vazby do Klatov. Jonáš byl ošetřen přivolaným doktorem, a i když zranění nebylo vážné, Tomanovi to u soudu přitížilo. Dostal čtyři roky a ve Strážově byl na chvíli klid…

Ze Strážova pocházel jistý Jiří Škach, který byl postrachem celého okolí Klatov. Kdo ho znal a kdo ho uviděl, tak hlídal doma, a co šlo zamknout, tak zamkl. Škach byl vyhlášeným zlodějem, který nepozorovaně ukradl cokoliv. Když bylo něco většího a těžšího, tak mu pomáhal kolega kumpán Josef Dlesk z Poleňky. Četníci je celé léto roku 1890 a celou následnou zimu naháněli a sbírali proti nim důkazy. Nakonec je chytli a u plzeňského soudu jim to soudce spočítal. Každému rovným dílem, po šesti letech tvrdého žaláře. Krádeží bylo celkem kolem třiceti, škoda přiměřená, takže vyšší trest byl důsledkem jejich recidivy. Jak řekl soudce, aby lidé měli klid po více let…

A do třetice tragický Strážov. Na Zelený čtvrtek 16. dubna roku 1891 vyšel si 84letý stařeček Josef Karlovský do Mladotického lesa na nějaké to klestí. Když šel po břehu strážcovského rybníka, tak mu sklouzla noha po mokrém drnu a on spadl do vody. Jelikož měl na zádech připevněný náklad posbíraného dřeva, který ho táhl ke dnu, a on se chudák nemohl z popruhů dostat, tak utonul. Rodina a sousedé ho hledali v lese dva dny, až teprve náhodou ho našli v rybníce utopeného. Ivan Rubáš