MAKOV

Malá víska nedaleko Klatov. Před válkou tady na „vejminku“ bydlel starý František Pechan. Byla sobota 9. března roku 1940, když se ráno vydal do Předslavi údajně něco koupit. Cestou zpátky si chtěl chvilku odpočinout v měcholupské hospodě. Necelé dva kilometry cesty, necelou půlhodinku od domova. Bylo tam teplo, něco vypil, ale přesto kolem šesté hodiny večerní hostinec opustil. Co bylo dál? Přesně nevíme. Pravděpodobně sešel z cesty, zabloudil a v té tmě nevěděl kudy kam. Sedl si na bobek na kraj sněhové závěje a čekal. Z čekání usnul a ve spánku zmrzl. Našli ho až za tři dny, 12. března.

V Měcholupech žil jeho kamarád Franta Kanta. U něho sloužil kočí František Kurc, který byl „immer vere“ stále s něčím nespokojený. Den předtím měl jít s ostatními muži hledat starého Pechana. Předešlá parta byla neúspěšná, tudíž se s pátráním pokračovalo. To mu nebylo „recht“, takže, když mu hospodář Kanta ráno 12. března hledání poručil, tak Kurc bouchal do stolu a nadával, že to není jeho povinnost a že si nenechá tímto způsobem poroučet. Též si stěžoval na kvalitu snídaně a uvedl, že se jedná o výpověď. Kanta s tím souhlasil a kočí ze statku odešel. Líbila se mu mladinká Slovenka Maryša, která u Kantů taktéž sloužila. Ta byla trochu naivně dětinská, Francek se jí líbil, a tak na jeho „radu“ dala také výpověď. Kam šli a kam je Osud zavál, neví se. Logicky vzato, do další služby. Byla tu však různá protektorátní nařízení, a tak možnosti byly omezené. Pokud po celou válku pracovali a nijak se „neprojevovali“, tak přežili…

Vyhlášek, které stále něco upravovaly a zakazovaly, těch bylo požehnaně. Jiný Pechanův kamarád, řezník a hostinský v jedné osobě, Pepa Švehla, by mohl vyprávět.

Ivan Rubáš

Dobový inzerát z klatovských novin z let 1920 - 1930
Výpravy zpět aneb Co se kdysi psalo 409