ZDEBOŘICE

Menší vesnička cca 12 km východně od Klatov. Pocházel odtud tehdy 20letý Petr Zahálka, který zbytečně zemřel na bodnutí nožem. A jak k tomu došlo? Byl již protektorát, ale přesto šel život zatím tak nějak normálně. V neděli 1. září roku 1940 se v nedaleké Číhani v hostinci „U Šímů“ uskutečnila taneční zábava. Pochopitelně, že pro mladé svobodné kluky důležitá událost. Přišel na ní i Josef Šlehofer z Lukoviště, který udržoval známost s jedním děvčetem právě ze Zdebořic. Tančili spolu a celkově se k sobě chovali velmi důvěrně. To nebylo „po chuti“ místním „chalanům vod stobořického stolu“, a proto Šlehoferovi vzkázali, že pokud chce chodit s děvčetem z jejich vesnice, tak musí něco zaplatit. Při zábavě se myslela nějaká ta kořalka. Bylo jim odpovězeno, aby si nechali zajít chuť, že nejsou žádní pasáci holek, jedině tak pasáci dobytka. Vznikla z toho docela slušná hádka, ale místní staří vše „kočírovali“, takže žádná mela z toho nebyla.

Nikdo však nemohl tušit, že někteří si to vezmou trochu více osobně, a že připravili na Šlehofera pomstu. Ten mezitím, společně se svoji milou, kolem jedenácté hodiny odešel. Asi proto, že musela být do půlnoci doma. Šlehofer jí, jak se slušelo a patřilo, doprovázel domů. Šli ruku v ruce, když je na půli cestě dohonil výše zmíněný Zahálka a žádal po Šlehoferovi vysvětlení, co to mělo znamenat s tím pasákem. Přitom na něj dorážel, strkal do něho a dělal vše, aby ho vyprovokoval. Šlehofer se držel zkrátka a verbální útoky s klidem odrážel. Mezitím však doběhli další mladíci ze Zdebořic a z následné hádky vznikla rvačka. Nikdo už nepopíše popravdě, jak se stala a probíhala. Faktem bylo, že v té tmě padl k zemi mladý Zahálka, jenž měl bodnou ránu na hlavě v oblasti levého spánku.

Celý hlouček se naráz rozprchl. Dodatečně bylo zjištěno, že ještě dva účastníci rvačky byli pořezáni. Jeden na ruce a druhý na zádech. Byla to však zranění lehčího rázu. Takové štěstí ale Zahálka neměl. Všemi opuštěn na cestě k domovu, do půlhodinky zemřel. Přivolaní četníci našli už jenom jeho mrtvolu. Ještě v noci pochytali deset aktérů tohoto maléru a celé pondělí je vyslýchali. Bohužel okolnosti, alkohol a tma, zapříčinily, že jednotlivé výpovědi byly tak rozličné, že najít korunního svědka nebylo možné. Šlehofer u sebe nůž neměl, a zdali ho někomu z přítomných sebral a zaútočil s ním, věděl jen on sám. Jelikož nebyla žádná přiznání, žádné důkazy, vše skončilo u soudu mírnými tresty za výtržnictví. V tomto případě smrt Zahálky nebyla potrestána. Zahálka si koledoval o pořádný výprask, ale o smrt? Začala válka a osud možná soudil sám…

Ivan Rubáš