Výpravy zpět aneb Co se kdysi psalo 406

PANCÍŘ

Oblíbená šumavská hora (1214 m n. m.) s rozhlednou a turistickou chatou z r. 1923, tzv. Mattušovou. Z Pancíře vede cesta na nedaleký Můstek (Brückelalm – 1235 m n. m.), kde najdeme o rok mladší další horskou chatu (1924), tzv. Klatovskou. Právě na této často využívané trase byl odpoledne 12 srpna roku 1935 přepaden strážovský krejčí Václav Bouček společně se svojí manželkou Anežkou a 9letým synkem Radomírem. „Vybafli“ na ně dva mladíci, kteří měli šátky ovázané pusy tak, aby je nebylo poznat. Pádným důkazem, že to mysleli s přepadením vážně, byly revolvery v jejich rukách. Bouček byl starý legionář, tak se nenechal jen tak vyvést z míry a zachoval chladnou hlavu. Sice jeden z lupičů vystřelil do vzduchu jako varování, že to mysleli vážně, ale Bouček nato začal volat o pomoc smyšlené kamarády, kteří měli jít za nimi. Mladí pobertové se zalekli představy, že by se měl ještě někdo na scéně objevit, a tak vzali nohy „do zaječích“ (utekli). Bouček se vrátil zpátky na pancířskou chatu, kde nahlásil nepovedené přepadení.

První bitvu vyhrálo město, jatka zatím nebudou

Železnorudští četníci byli telefonicky vyrozuměni, a záhy pachatele chytili. Při vyšetřování bylo zjištěno, že šlo o místní bratry Jana a Eduarda Weinbergerovi. Do protokolu uvedli, že se doma s otcem pohádali a ten je vyhnal z chalupy. Celý den a noc se potulovali po okolí a nevěděli co mají dělat. Měli hlad, ale neměli peníze. Jediné co je napadlo, že si peníze obstarají přepadením. No a zbytek již četníci věděli. Oba mladíci putovali do klatovské vazby a v pondělí 11. listopadu soudce Baumgartner vynesl rozsudek. Porota i soudce shledali v jejich činu mladický a neuvážený postoj, a proto trest byl mírný. Jan dostal jeden měsíc a Eduard dva měsíce odnětí svobody. Trest byl vazbou odpykán, tudíž bratři byli volní. Zdali se vrátili domů do Rudy a „sekali dobrotu“, to už nevíme. Ivan Rubáš.

Výpravy zpět aneb Co se kdysi psalo 405