MILOV – závěr

Od Kašperských Hor pocházel jistý pětatřicetiletý šofér Josef Hoyden. Z jaké samoty přesně byl nevíme, ale jednou v květnu roku 1929 šel v podroušeném stavu z „Kašperek“ domů. Potkal cestou mladé děvče a v jeho zpité „kebuli“ se zhmotnily nekalé úmysly. Dívka byla slaboduchá, takže Hoydenovi nedalo moc práce s nějakým „vysvětlováním“. Zkrátka a dobře, znásilnil jí. Skutek nebyl dlouho utajen, a sama dívka označila Hoydena za viníka.

Dne 6. listopadu byl soud a Hoyden dostal rok vězení se čtvrtletními posty a na další tři roky ztrátu volebního hlasu. Zdali však soud určil nějakou finanční náhradu dotyčné, o tom se v novinách nepsalo. Spíše ne. Vždyťto ze života známe. Většinou si musí dotyčné ženy a dívky pomoci samy…

Jaký byl příbuzenský vztah Josefa Hoydena k Otomaru Hoydenovi nevíme, ale víme co Otomar spáchal. Tento čtyřiadvacetiletý dělník z Mílova šel ráno v neděli 25. ledna roku 1931 z hasičské zábavy, která se konala v Červené. Na zábavě tančil střídavě s Anežkou Edenhofnerovou, což byla jeho bývalá milá, ale v současnosti už „patřila“ jeho kamarádovi třiadvacetiletému kočímu Karlu Matschinerovi. Že tento milenecký trojúhelník nemohl dlouho fungovat, bylo navýsost jasné. A k tomu ještě vypitý alkohol, a na problém bylo zaděláno.

Kolem šesté hodiny ranní Hoyden čekal na kraji lesa, a když se Matschiner se svou milenkou objevil, tak ho napadl. Nejprve slovně a poté fyzicky. Napřáhl ruku a uhodil soka do prsou. Nikdo si nevšiml, že v ruce měl malý nůž, který však shodou náhod přesně zajel přímo do srdce. Matschiner po pár krocích klesl na zem, a v náručí svého děvčete zemřel. V květnu byl soud, kde Hoyden vypověděl, že kamaráda nechtěl zabít, že byl hodně opilý, ale svědkové, kteří na zábavě byli, toto nepotvrdili. Přesto obžalovaný musel být hodně přesvědčivý, protože dvanáctičlenná porota ho neshledala vinným za zločin vraždy, ale jen za zločin zabití. Za tento skutek vynesl soudce Nosek trest tří let odnětí svobody. Pouhými třemi roky vězení byl ohodnocen tento zmařený mladý život…

Inzerát z dobového tisku
Výpravy zpět aneb Co se kdysi psalo - 385