ČERVENÉ POŘÍČÍ

Obec cca 13 km severně od Klatov s renesančním zámkem. Do Švihova a také i do Klatov často jezdil Václav Novák z Plzně, šofér z povolání, který jezdil pro Západočeské konzumní družstvo. Řídil pětitunovou škodovku a jakmile si „vlezl“ za volant, změnil se na pána silnic. Hlavně na rovinkách mezi Švihovem a Dehtínem a následně do Poříčí, Borov či Lužan jel tak, že ho nikdo nesměl předjet.

Pochopitelně, že osobní auta byla rychlejší než jeho nákladní, a to ho rozčilovalo. Úmyslně najížděl do středu silnice, troubil a různě rukama gestikuloval, ale nejhrubější svévolností bylo, když zastavil uprostřed silnice tak, že ho nikdo nemohl předjet. To si vykouřil cigaretku a dělalo mu dobře, když se za ním stojící řidič „čertil“. Vymlouval se na technickou poruchu, ale jakmile dokouřil, tak se rozjel.

Osudným se mu stal jeden den koncem června roku 1931. Svou nezodpovědnou jízdou málem zapříčinil srážku s pražským státním zástupcem Burkovským, právě poblíž Červeného Poříčí. Burkovský na něho podal trestní oznámení a soud Nováka uznal vinným za přestupek. Dostal k zaplacení pokutu ve výši 1000 korun a pokud by ji nezaplatil, tak 10 dní vězení.

Z Červeného Poříčí pocházela Anna Bláhová. Ráno 24. prosince roku 1935 si vyrazila do Plzně. Odpoledne se vracela opět vlakem, ale zapomněla se zeptat, zda vlak staví i v Poříčí. Jelikož šlo o lyžařský rychlík do Rudy, tak nestavěl. Nešťastná Bláhová nevěděla v ten moment, co má dělat, a nic moudřejšího ji nenapadlo, než otevřít dveře a vyskočit.

Dopadla bohužel špatně a zůstala v bezvědomí ležet u trati. Naštěstí šel po kolejích železniční strážník a našel ji. Ještě žila. Do klatovské nemocnice ji příbuzní dovezli ve večerních hodinách a šla rovnou na sál, neboť kromě otřesu mozku měla i vnitřní krvácení. Druhý den po operaci se probrala z narkózy a museli jí všechno říci, protože si nic nepamatovala. Nakonec byla velmi ráda, že to všechno takhle dopadlo, protože dostala od Ježíška ten nejkrásnější a nejhodnotnější dárek, co vůbec existuje. Svůj vlastní život…