KORYTA

Obec 5 km západně od Klatov. Byla tady pískovna rolníka Josefa Tichého z č. 47. V sobotu 11. prosince roku 1915 se zde stalo smrtelné neštěstí. Bylo po třetí hodině odpolední, kdy už se mělo končit s prací, když se najednou utrhla dva a půl metru vysoká stěna písku a pohřbila manželku Annu Tichou a 19letou služku Magdalénu Vrbovou. Byl s nimi ještě čeledín Jan Hošek, který byl ale mimo dané místo. Jakmile spatřil celé neštěstí, okamžitě běžel do vsi pro pomoc. Po určité námaze a nějakém čase se podařilo obě ženy vyhrabat a odnést domů. Manželka Tichého měla velké štěstí, protože měla „jen" zlomenou nohu. Jelikož to byla komplikovaná zlomenina, byla dopravena do klatovské nemocnice. Ale přežila. Takové štěstí bohužel neměla mladá služka Magdaléna, která utrpěla rozsáhlá vnitřní zranění, kterým po půldruhé hodině podlehla. Druhý den se dostavila soudní komise, která potrestala Tichého za nedostatečné zabezpečení pracoviště peněžní pokutou, ale co naplat, mladý život to nevzkřísilo.

ANDĚLICE

Menší samota 3 km od Klatov. V čísle popisném 1 bydlel rolník Jakub Petráš. Že první léta po válce nebyly mezilidské vztahy zrovna idylické, netřeba se divit, protože hrubost války zavinila i hrubost mezi lidmi. Petráš vlastnil 19 strychů polí a luk (cca 5,5 ha) a byl mu za rok 1919 vyměřen kontingent (v době státem řízeného zásobování obyvatelstva povinná dodávka) 29 metráků obilí. Zdali to bylo hodně nebo málo, nemohu z neznalosti tehdejších výnosů posoudit, ale faktem bylo, že Petráš po žních odevzdal jen 12 a půl metráku. Svému otci na „vejměnku" nechal 3q a zbytek prodal, aby měl peníze na živobytí a taky na další výdaje spjaté se zemědělskou činností. Je možné, že úmyslně prodal i to, co měl připraveno k odevzdání s tím, že ono to nějak dopadne. A taky dopadlo. Hned 3. ledna roku 1920 přišli do Andělic vojáci s vozem v doprovodu místního starosty a obilním komisařem Vojtěchem Wirthem ze Štěpánovic a údajně násilím zrekvírovali (zabavili) starému Petrášovi ony tři metráky obilí. Mladého Petráše prý Wirth držel pod krkem a starosta zavelel vojákům: „Vojáci, ukažte co umíte." Ti údajně přiložili své bajonety na puškách Petrášovi na prsa. Celý incident trval jen pár minut, a jestli ho viděl někdo další z Petrášovy rodiny, nevíme. Víme jen, že Petráš si na celý postup stěžoval a jelikož nepochodil, tak vše uvedl v novinách. Klatovské listy uveřejnily jeho stanovisko 8. května 1920 s dodatkem – Zasláno, tak aby se vědělo, že autorem zprávy je přímo Petráš a ne jejich redaktor. Přece jen to bylo „horké" téma. Dodnes, pokud se píše něco proti armádě, tak to musí být hodně ověřené.

Ivan Rubáš