NĚMČICE

Obec cca deset kilometrů severovýchodně od Klatov s kostelem Panny Marie a gotickou tvrzí. I zde bude ještě malý dodatek, který se váže k místnímu hostinci „U Horáčků".

Byla pouť a jako každý rok se v hospodě připravovala pouťová zábava týden dopředu. Jídla a pití muselo být v dostatečné míře a sál se vygruntoval a vyzdobil. Co naplat, někteří lidé neocenili vlídné prostředí, spíše se věnovali nadměrnému pití a z toho pramenícím hádkám. Tak se stalo i v sobotu 15. srpna roku 1931.

František Netrval z Pečetína se dostal do hádky s několika místními a možná by to dopadlo jen jeho vyhazovem na „čerstvý luft", nebýt „aktivního" řezníka Františka Krále ze Zbyslavi, který se rozhodl hádku rázně ukončit. Zdůrazňuji rázně, poněvadž ke svému záměru použil nůž a nebohého Netrvala těžce pobodal na hlavě a v obličeji. Že byl taky opilý, netřeba připomínat.

Netrval byl okamžitě převezen do klatovské nemocnice, kde mu sice zachránili život, ale zrak na jedno oko nikoliv. Král se za těžké ublížení na zdraví dostal sice před soud, ale „vyfasoval" jen několik měsíců. Horší pro něho by bylo, kdyby platilo biblické oko za oko…

TOČNÍK

Obec nedaleko Klatov a spadající pod městskou správu. Po první světové válce tady žil jakýsi Emanuel Votýpka.

Z jakého důvodu pil, není nám známo. Možná byl ve válce a vytrpěné zážitky se mu vracely formou depresí, nebo to bylo z nějakého jiného důvodu. Pracoval jako zedník, tudíž práci měl, takže existenční důvody to nemohly být. Byl ženatý, s hodnou manželkou měli tři menší děti, takže partnerské důvody to také nebyly. Možná to byla jen jeho závislost na kořalce. Opíjel se dost často a to až do nepříčetnosti. V těchto chvílích vždycky vyhrožoval, že se oběsí. A v sobotu 23. listopadu roku 1929 se mu to povedlo.

Celá pětičlenná rodina bydlela na konci vesnice u hajného Jandy v jedné místnosti. Votýpka přišel domů opět opilý, v chalupě již nikdo nebyl a tak si uvázal špagát kolem krku a pověsil se na skobu u dveří. Možná se několik minut dusil, ale v chalupě doopravdy nikdo nebyl, takže ve věku čtyřiceti dvou let skončila jeho pozemská cesta. Chudák Votýpková musela zatnout zuby a ohánět se pro živobytí dvakrát tolik než dosud. To je tak, když chlap řeší svoje problémy tímto způsobem.

HORNÍ STAŇKOV

Vesnička se zámkem nedaleko Velhartic. Malá zmínka o zahradníku Václavu Liškovi, který se dostal do novin bohužel „díky" válce.
Bylo to koncem října roku 1915, kdy bylo psáno, že Liška měl šest synů a všichni byli odvedeni na vojnu. Václav byl u pěšáků někde v Srbsku a byl raněný, František byl raněn někde u Lvova na ruské frontě, zajat a v době článku byl nezvěstným. Také o Juliovi, který sloužil u zeměbraneckého pluku nebyly žádné zprávy. Vědělo se o Adolfovi, který byl u pevnostního dělostřelectva. Ještě zde byli Stanislav a Emanuel, kteří byli u pěších pluků, a doposud se jim nic nestalo.

Bylo by zajímavé vědět, zdali se všichni bratři z války vrátili domů. Pokud ano, tak by to bylo obrovské štěstí, vysloveně náhoda, protože nebylo rodiny, obce, kde nebyla nějaká oběť. V tomto ohledu je válka velmi krutá…

Ivan Rubáš