CHOCOMYŠL

Obec se zámkem nedaleko Chudenic. Ve zdejším hostinci Tomáše Praje, byla v neděli 27. července roku 1913 taneční zábava. Tak, jak to na vesnických zábavách „bejvávalo" docela běžné, i tady došlo nejprve k hádce a potom ke rvačce, při níž byl použit nůž. V tomto případě šlo o konflikt mezi Václavem Bozděchem a bratry Františkem a Václavem Bláhovými.

Bozděch byl toho času pěšákem zeměbraneckého pluku č. 7 v Rokycanech, a tudíž před děvčaty dával na odiv svoje vojenské vystupování. To bylo asi doprovázeno jistou verbální nadřazeností nad okolními venkovskými chlapci. Když byl bratry Bláhovými „usměrňován", vytáhl nůž a zezadu Františka bodl. Sice nůž okamžitě zahodil a po anglicku zmizel, ale přivolané chudenické četnictvo v jeho bytě našlo zakrvavené kalhoty, a tak si ho odvedlo.

MEZIHOŘÍ

Vesnička u Švihova. V místním hostinci Václava Pytelky probíhala v září roku 1913 populární svatováclavská zábava. Byl na ní i horník Josef Šaloun z Újezda (u Přeštic). Ten se z nějakého důvodu hrozně „ztřískal", takže s ním nebyla kloudná řeč. Mimo toho rozbil několik sklenic, a když byl hostinským vyzván, aby vše zaplatil, rozzuřil se ještě víc. Vstal od stolu a začal rozbíjet půllitry u dalších stolů.

Ostatní návštěvníci na nic nečekali, vzali Šalouna za „flígr" (Flügel – křídlo) a vyhodili ho z hospody. Tam Šaloun pokračoval ve svém výtržnickém výstupu a dostal se do pranice s nádeníkem Václavem Mlynáříkem. Možná by dostal „přes hubu", jen kdyby nebylo jeho zákeřnosti. V jedné chvíli vytáhl z kapsy nůž a svého protivníka bodl do břicha. Nastal povyk, hostinský přiběhl z lokálu ven a odňal Šalounovi nůž.

Nebylo to však lehké a utrpěl přitom několik kousanců. Bylo posláno pro doktora a také pro četníky. Myslíte si, že se Šaloun uklidnil? Ale kdeže. Sesbíral ze země kameny, udělat si u nohou pěknou hromádku a počal hospodu bombardovat. Byla to docela slušná kanonáda.
Pár kamenů prolítlo oknem dovnitř do sálu a drobnou zdravotní újmu utrpěl místní Josef Myžurk. No, byl to večer jak se patří, a bůhví co by se ještě stalo, kdyby nedorazili četníci a nepříčetného Šalouna nezatkli.

Druhý den se u soudce zpovídal a strašně se divil, z čeho všeho byl obviněn. Sice hostinskému škodu uhradil, ale soudu přece jenom neušel. Měl štěstí, neboť za lehké ublížení na zdraví dostal jen několik měsíců pobytu ve vězení. Snad už nikdy takovou „vopici" nedostal…

MALECHOV

Menší obec na cestě z Dolan do Švihova. Bydlel tam hostinský Jan Bálek, který se v noci ze soboty na neděli 15. května roku 1932 vracel domů. Kde přesně byl, nevíme, ale jel na kole z Chudenic. Člověk by řekl, že hostinský v tento pro něj nejlepší den na „kšeft" bude ve své hospodě, ale Bálek byl asi v jiné. Vysvětlujeme si to tím, že dle stylu jízdy měl něco málo upito. Možná však měl vše pod kontrolou a při cestě mohlo dojít k nehodě způsobené stavem vozovky. Ve tmě totiž nemohl na zemi vše vidět. Zkrátka a dobře měl v úseku mezi Slatinou a Balkovy nehodu. Spadl z kola a zle se potloukl.

Spadl instinktivně na levou stranu, ale přesto měl ránu na hlavě a zlomenou klíční kost. Kromě jiného. Přesto vzal poškozené kolo a pěšky došel domů. Ulehl do postele a o nedělním obědě normálně vstal. Umyl se, dal se trochu do kupy a s potlačením bolesti snědl oběd. Potom si ještě lehl, jak říkal, byl unavený. Všichni kolem něho si mysleli, že si ještě šel „něco dospat", ale Bálek mezitím upadl do bezvědomí.

Když na to domácí lidé v baráku přišli, zavolali doktora Rupperta. Ten ošetřil všechny viditelné rány a zafixoval rameno. Druhý den, v pondělí ráno, přišel na kontrolu a zjistil, že Bálek je ve vážném stavu. Proč, to nevěděl, a tak ho nechal převézt do klatovské nemocnice. Tam se zjistilo, že měl výron krve do mozku a tehdejší možnosti neumožňovaly operační zásah. Bálek druhý den, v úterý, zemřel.

Dnes je praxe taková, že při jakékoliv menší nehodě je zraněný okamžitě odvezen na urgentní příjem, kde se provedou základní vyšetření, včetně rentgenu. Jak všichni víme, o životě rozhodují minuty…


Ivan Rubáš