STRÁŽOV – 2. ČÁST

Ze Strážova pocházel generál zdravotní služby Československé republiky MUDr. Josef Haas. Narodil se 30. dubna roku 1848, studoval klatovské gymnásium a po absolvování Josefínské akademie procházel různými funkcemi. Velitelské schopnosti uplatnil v Krakově a dlouhá léta ve Vídni, kde velel posádkové nemocnici. Celý svůj život vojenského doktora zasvětil zdravotní vědě a snaze zachránit jakýkoliv lidský život. Vždy vystupoval jako Čech, a to i v případech, kdy měl z toho různé nepříjemnosti. Když vznikla nová republika, okamžitě nabídl své služby. Škoda, že měl na službu nové republice málo času, neboť 11. března roku 1921 zemřel. Pohřeb se konal v posádkové nemocniční kapli na Karlově náměstí a pohřben byl na Olšanském hřbitově do čestného hrobu. Měl dva mladší bratry. Jan (*17. 12. 1851) byl politickým radou v Poděbradech a zemřel 20. listopadu 1924. O měsíc a půl později nežli bratr František (2. 10. 1924). Nejmladší František (* 29. 1. 1857) byl ředitelem smíchovského gymnázia a později zemským školním inspektorem. Bylo by dobré vědět, zdali mají Strážovští o svých rodácích nějaké pojednání. Víme jen o pamětní desce věnované Františkovi. Zdali mají i ti dva něco, nevíme…

Velká sláva ve Strážově proběhla v neděli 7. září roku 1924 ve dvě hodiny odpoledne. Bylo slavnostní odhalení pomníku padlým vojínům a legionářům. Slavnosti se účastnily všechny místní spolky a korporace, též přišla hojná účast místních a taky přespolních, takže by se dalo říci, že na náměstí byla „hlava na hlavě". Pomník zbudovaný na staré kašně symbolizuje zahraniční odboj a v krátkém čase ho vytvořil klatovský sochař Vilém Glos. Slavnostní řeč měl spisovatel Josef Hais Týnecký, který v této době byl v Praze redaktorem. Lidem a hlavně dětem se nejvíce líbili klatovští dragouni na koních. Jo a na děvčata jsem zapomněl, těm se taky mladí vojáci líbili…

Následující rok 1925 měli Strážováci další tři důvody k oslavám. Místní hasičský sbor slavil v neděli 14. června 50 let svého trvání. Představte si, že přijeli všichni zástupci všech sborů v klatovské župě. Sláva to byla veliká, bohudíky nikde nehořelo, takže se večer „hasila" žízeň. A že byla pořádná. A taky tancovačka byla. Neméně zdařilá slavnost byla v neděli 16. srpna k dokončení a otevření místní sokolovny. Denní program obsahoval projevy, cvičení místní a okolních jednot, a odhalení desky Františku Haasovi. Že večer byla tancovačka netřeba povídat. Třetí sláva byla taktéž v neděli 8. listopadu, kdy se zavěšoval nový zvon. Starý zvon „Kubu" (Jakuba) ulitý cca v roce 1630 museli Strážovští odevzdat v průběhu války rakouským úřadům na odlití nových děl. Po válce farníci vyhlásili sbírku a za našetřené peníze koupili zvon nový. Přivezli ho ze Slezska, z Horní Suché. Zvon byl ulit v roce 1903 ve Vídeňském Novém Městě a váží 361 kg. Jelikož byl menší a lehčí nežli „starej Kuba", nezněl tak zvučně a plně. To místním vadilo. Jenže jak staří umírali, tak si čím dál méně lidí pamatovalo, jak zněl původní zvon a najednou přišel čas, že si na nový hlas zvonu zvykli všichni a nikomu to nepřipadalo divné. To je bohužel dlouholetá a osvědčená taktika všech vládnoucích tříd aplikovaná na všechno možné…

Ivan Rubáš