Štěpánovice

Obec s kostelem sv. Michaela a středověkou tvrzí, cca 4 km severně od Klatov. Do zdejšího Sedláčkova hostince v pondělí 4. srpna roku 1913, kolem osmé hodiny večerní, zavítala pětičlenná Špirhanzlova banda z Českobudějovicka. Její 21letý člen Jakub Kabourek z Domažlic neurvale žádal po paní hostinské pár piv pro sebe a své přátele a taky jídlo a hlavně nocleh. Byl však odmítnut, neboť všichni členové bandy nevzbuzovali solidnost. Toto odmítnutí Kabourka zaskočilo, a když se vzpamatoval, začal řádit jako „černá ruka". Začal házet a rozbíjet volné židle u stolů, zranil na hlavě pensiovaného železničního strážníka Jana Peka, takže ho někteří místní „štamgasti" „vyprovodili" ven. Neuplynulo však ani deset minut, když se Kabourek do hostince vrátil a s těmi, co ho vyvedli z lokálu, si to chtěl vyřídit. Vzal ze stolu sklenici plnou piva a začal jim polévat hlavy. Že byl znova chycen a znova z hospody vyhozen, bylo jisté. Kabourkovi to však ani tentokrát ještě nestačilo, poněvadž se do hostince vrátil ještě jednou. To už na něho byl připravený přímo hostinský Sedláček, který svojí postavou Kabourka zastínil, a tak i tentokrát Kabourek dostal co proto. Na dvoře ještě hostinskému vyhrožoval vypálením chalupy, takže bylo posláno pro četníka. Když to Kabourek slyšel, dal si „zpátečku" a vydal se kamsi za svými kolegy. Přivolaný četník vykonal noční pochůzku a Kabourka k ránu zatknul kdesi u Dehtína. Byl odveden k soudu do vyšetřovací vazby a za dva měsíce stanul před soudem. Dostal, hlavně za tu výhrůžku, několik dlouhých měsíců vězení, což v jeho případě nebylo poprvé a ani naposled.

Ve Štěpánovicích žil také rolník a hostinský v jedné osobě Josef Kurc. Bylo to 7. prosince 1911 k večeru, kdy na svém poli zkopával z vozu hnůj. Od Boru si to „šinul" cestičkou lesní hajný Antonín Sedláček, který kdysi Kurcovi zastřelil psa. Údajně jako toulavého. Když Kurc uviděl Sedláčka u Wirthova pole, seskočil z vozu, utíkal k němu a nadával mu do syčáků a vrahů, a také volal, že ho musí zabít, jako on to učinil jeho psu. K umocnění své výhrůžky mával krumpáčem. Hajný viděl, že je ohrožen, tak nejprve slovně Kurce upozornil, že je ve službě, a když to nepomohlo, tak sundal z ramene pušku a naznačil, že ji použije. Kurc byl však v ráži, ani tohoto se nezalekl a chtěl pokračovat ve svém útoku. Hajný se proto otočil a rychlým krokem se začal od Kurce vzdalovat. Nechtěl se dostat se zuřivcem do konfliktu, který mohl vyústit v neštěstí, ale celý incident ohlásil. Město dalo Kurce k soudu a tam byl Kurc jak beránek.

Na hranici štěpánovické a klatovské obce se 21. dubna roku 1916 usadila skupina potulných polských cikánů. Nejen židé a křesťané utíkali před válkou ze svých domovů, ale také příslušníci tohoto etnika. V sedmi vozech jich bylo napočítáno na 60 lidí. Jízdní strážník Václav Čermák zjistil přesnou polohu a vše udal c. a k. četnictvu. Četníci pod vedením vrchního strážmistra Walliána vykázali skupinu z katastru obce a doprovodili je na hranici obce směrem na Janovice. Když procházeli městem, tak se každý zastavoval, neboť jejich pestré kroje ověnčenými stříbrnými a zlatými penězi budily všeobecnou pozornost.

Dolany

Obec nedaleko Klatov, s tvrzí a kostelem sv. Petra a Pavla. Ve světové válce, kdy vinou „mocných" trpělo mnoho nevinných pošumavských rodin, tak i v Dolanech byla tímto marastem stižena rodina Heisova. Hned po vyhlášení války musel Heis narukovat a měl tu smůlu, že si ho smrt vybrala jako jednoho z prvních. Měli hospodu, a tak na vše zůstala Heisová sama. K hospodě patřilo hospodářství a hlavně se musela postarat o osm nezletilých dětí. Aby toho všeho nebylo málo, tak ji ještě okradli. Neznámý zloděj v noci na 8. srpna roku 1917 vlezl oknem do výčepu a po zjištění, že je všude klid, začal jednat. Otevřel dveře do světnice, kde Heisová společně s dětmi spala a opatrně kolem nich došel ke skříni. Tu bezhlučně otevřel a vzal z ní koženou tašku s našetřenými třemi tisíci korunami. Vedle skříně bylo šest lahví koňaku, který zloděj také uzmul. Všechno odnesl do výčepu a znovu se do pokoje vrátil. Otevřel další dveře, které vedly do přilehlého řeznického krámku, kde provedl prohlídku kupeckého šuplíku, ale nahmatal tam jen pár drobných. Stejnou cestou se vrátil do výčepu, kde ještě „nafasoval" doutník, cigára a nějaké lahve. Ty narovnal do ruksaku a otevřeným oknem zmizel ve tmě. Nikde neudělal žádnou škodu, i květináče v okně narovnal tak jak byly, a tak četníci moc stop neměli. Tato smělá krádež v celém okolí vzbudila velký rozruch a tak každý Heisovou litoval. Také si všichni, i když bylo teplé léto, na noc zavírali okna. Jak se říká, sekat ruce by to chtělo, člověk dře a šetří jako blázen a potom mu to nějaké nepřizpůsobivé individuum sebere…

Ivan Rubáš