Čertovka

Statek cca tři kilometry od Klatov při cestě na letiště „Chaloupky". Dlouholetými majiteli byla rodina Jakuba Holého. V zemědělství bylo vždycky hodně práce, takže i tady se najímali čeledíni. Jeden z nich, Josef Kába, byl asi „trošičku" prchlivý, neboť se údajně na něčem s hospodářem nedohodl a celou věc řešil po svém.

A jak? V úterý 24. února roku 1914 vzal jeho ženu do náručí a hodil ji na rozpálená kamna. Potom začal ohrožovat nožem přímo Holého, takže celá rodina před rozzuřeným Kábou utekla do vedlejší světnice, kde se zamkla. Na vzniklý řev přiběhla vedle bydlící rodina šafáře Kolorose, která Kábu zpacifikovala. Byli také okamžitě zavoláni četníci, kteří si Kábu odvedli. Sice se vzpíral a stále mu v žilách kolovala „horká krev", ale v klatovské věznici do rána „vychladnul". A ještě u soudu dostal „flastr". No není lepší počítat do deseti?

Habartice

Obec cca osm kilometrů východně od Klatov s kostelem sv. Petra a Pavla. Že i tady se kradlo, nám přibližuje zpráva z dobového Šumavanu. O pondělní noci 3. července 1914 neznámí pachatelé vyloupili místní faru. Nejprve vylomili okenní mříž a z hlavní místnosti odnesli pokladnu patronátu náboženské matice obsahující jmění kostelního fondu, státní obligace, dlužní úpisy a dvě spořitelní knížky zdejšího faráře.

Šuškanda mezi lidmi říkala, že škoda byla vysoká, prý osmdesát tisíc korun, ale pravda byla jiná. Dle úřední výpovědi bylo v kase pouhých pět korun v hotovosti a celková suma ostatních aktivit byla cca 26 tisíc korun. I tak to byly pěkné peníze. Jenže zlodějům byly k ničemu. Také to muselo být pro ně velké překvapení, když u lesa plechovou pokladnu sekyrou otevřeli a našli jen těch pět korun. Ve zlosti všechno ostatní spálili. Je možné, že to nebylo jen kvůli hotovým penízům, ale kvůli zlikvidování konkrétního dlužního úpisu. Kdo ví. Faktem je, že četníci nikdy nic nevyřešili, protože kolem nálezu se seběhla celá ves a veškeré stopy byly nenávratně zničeny. Také dnes, když policie nemá přímý důkaz, to státní zástupce má u soudu hodně těžké.

Hoštice

Vesnička přibližně pět kilometrů východně od Klatov. Žili tady vedle sebe domkář František Petlan a nádeník Josef Pojer. Oba byli zdejšímu klatovskému soudu známí jako „falešný pětník", což znamenalo, že vždy vypovídali jen to, co bylo pro ně výhodné, tudíž lhali. Neměli se v lásce a všechno špatné, co se jim přihodilo, svalovali na sebe navzájem. Začátkem jara roku 1914 si Pojer odpykal kratší trest za přestupek za ublížení na těle. To tělo bylo pochopitelně Petlanovo. Na konci května někdo zpustošil Petlanovi žito na poli, a jelikož několik svědků vidělo Pojera v oné kritické době pohybovat se nedaleko, tak Petlan pojal obvyklé podezření. Nahlásil to četníkům, kteří tyto dva museli zase řešit. Opět se setkali u soudu. Byl to vlastně takový jejich životní styl.

Kosmáčov

Malá vesnička tři kilometry východně od Klatov. Žila tady za světové války, společně se svou matkou, třicetiletá Anna Kličková. Před lety na ní byl spáchán zločin, někdo jí přepadl a chtěl znásilnit. Nakonec zůstalo „jen" u okradení. Bohužel dotyčný lump použil při přepadení kámen, kterým nebohou dívku, omráčil a způsobil jí těžký otřes mozku. Od té doby byla mdlého rozumu. Chudák holka se nevdala a musela být většinu dne pod dohledem.

V zimě, 31. ledna roku 1915, o páté hodině ranní vyšla lehce oděná, jen v noční košili a bosá ven a mlčky se vydala ke Klatovům. Byl mráz a sníh lehce poletoval. Došla až na Švejcký kopec u pivovaru, tam se otočila a nehnutě se dívala na svoji rodnou vísku. Dlouho takhle stála strnule a možná by i zmrzla, kdyby jí náhodou nenašel strážník Smáha, kterého upozornili lidé z pivovaru. Ten ji dopravil do tepla pivovarské kanceláře, kde jí dal třením sněhem první pomoc.

Ambulantní vůz ji dovezl do nemocnice, kde jí omrzliny ošetřili a po vyšetření propustili do domácího ošetřování. Mezitím se už po ní příbuzní sháněli a po zjištění okolností si pro ni do nemocnice dojeli. Kličková vše přežila bez vážnější újmy a vůbec si nepamatovala, že šla někam ven. U takových lidí nikdy dopředu nevíte, co provedou, protože oni si žádné nebezpečí neuvědomují.

Sobětice

Vesnička nedaleko Klatov a v ní žil rolník Tadeáš Dobiáš, který byl znám pod přezdívkou „Šmoran". V pondělí 22. června roku 1914 přišla znenadání v poledne bouřka, takže Dobiáš, který sekal louku, všeho nechal a spěchal domů se schovat. Vzal kosu na rameno, ale bohužel kovovou čepelí vzhůru. Že do něj uhodí blesk, bylo hodně pravděpodobné, a taky se tak stalo. Když Dobiáše lidé našli, tak mu prý ještě hořely kalhoty. Jak by se měl člověk chovat za bouřky, to by měl vědět každý již odmalička.

Ivan Rubáš