Bolešiny
Obec 6 km východně od Klatov. Že mezilidské, přesněji řečeno sousedské vztahy nebyly ani před sto lety nijak valné, svědčí příhoda, která sice skončila u soudu, ale nic nevyřešila. Bylo to někdy v létě roku 1909, když si chalupník Majer postavil nový jednopatrový domek na spáleništi toho starého, co mu nedávno shořel. Na stavbu si vzal pochopitelně u spořitelny půjčku, kterou chtěl mimo jiné splatit tím, že v patře nechal zřídit jednu místnost navíc, kterou by pronajímal, a tím pádem by měl příjem navíc. Stavební komisí, dle svědectví stavebního mistra, bylo v plánu zakresleno okno nad střechou souseda Moravce. V přípravném procesu Moravec proti oknu ničeho nenamítal, ale jakmile Majer dostavěl, pustil se do přestavby chalupy také on samotný. Moravcova stavba pochopitelně zakryla Majerovo nové okno, takže nešťastný Majer zašel za Moravcem a prosil ho, aby mu dal svolení k posunu okna. Je to zvláštní, protože tady měl „zaúřadovat" zednický mistr, který kreslil původní plány a vše měl schválit místní obecní starosta. Došlo k ústní dohodě, kterou Moravec podmiňoval nejdříve zazděním původního nového okna a teprve potom mělo dojít k vytvoření okna dalšího. Za týden měl Majer hotovo, ale bohužel se dlouho neradoval, poněvadž Moravec bez jakéhokoliv povolení zdvihl střechu svých chlívců, takže zaclonil Majerovi i toto druhé okno. Došlo k soudní žalobě a doktor Bayer žádal předložení stavebního plánu, ale nějakým způsobem se u starosty ztratil, takže Majer nemohl doložit, že své okno měl povolené. S tímto argumentem Moravec manipuloval (možná ve zmizení plánu měl prsty) a tvrdil, že Majer okno stavěl „načerno", tudíž on „jen" reagoval na vzniklou situaci. Tomu však soudce Bayer neuvěřil a s citem pro věc rozhodl, dle místního šetření, že Moravec musí uvést střechu svých chlívů do původního stavu tak, aby Majer měl dostatek světla v novém okně. To se Moravcovi pranic nelíbilo a odvolal se. Krajský soud v Plzni klatovský rozsudek zrušil a rozhodl, že si Majer za své problémy mohl sám. Nedokázal předložit plány a také nebyl nikde napsaný souhlas jeho manželky, coby spolumajitelky. Nový ortel zněl, že stav obou domů musel zůstat tak, jak se už postavil. Toto kocourkovské rozhodnutí bylo „posvěceno" nejvyšším soudem ve Vídni, který se zabýval formálními postupy… Tak to vidíte, i soudy před sto lety rozhodovaly od stolu dle znění zákona a použití „selského rozumu" nebylo přípustné…
Do místní hospody Petra Flachce si začátkem října roku 1913 zašel po dobrém obědě na pár pivíček 33letý Václav Havlík. Před pár týdny se vrátil z Ameriky a čas od času používal určité americké „móresy" (způsoby). V tomto zmíněném odpoledni se ve výčepu trošinku zdržel, protože se dal do řeči s ostatními a musel jim toho hodně a hodně vypravovat. Samozřejmě hlavně o sobě, co všechno v Americe zažil. Bylo též pochopitelné, že Havlíkovi při řeči schnul jazyk a tak ho musel stále ovlažovat. Prostě těch vypitých piv byla pěkná řádka. Však na tácku bylo čárek požehnaně. Ke konci svého „pobytu" se choval ve výčepu již čistě „po americku", takže byl místními štamgasty „šetrně" vyveden ven. Havlíkovy vrávorající kroky vedly k jeho strýci Janovi, kterému před chalupou pěkně vynadal a kamenem mu ještě „vysklil" okno. Nakonec byl přece jenom „odtáhnut" do postele, kde v mžiku „zabral" (usnul). Druhý den ráno měl hlavu jako „střep", jen malinko uhodit a hned by se rozletěla… Nic si nepamatoval, takže se o všem dozvídal po částech. Prostě si tu svojí ostudu pěkně „užil"… Však to znáte. O jeho opileckém výstupu se v obci povídalo jen do té doby, dokud se pořádně „neopil" zase někdo jiný…
Pihovice
Malinká vesnička patřící pod město Klatovy. Z Pihovic pocházel 26letý dělník Karel Beran, který byl 13. února roku 1911 v Praze zatčen pro podezření z nějaké krádeže a nekonkrétní výtržnosti. V policejní cele se rozzuřil takovým způsobem, že dostal „amok" (záchvat šílenství), a proto bylo zavoláno pro doktora. Ten Berana prohlédnul a konstatoval určitý stupeň choromyslnosti. Takže Beran místo k soudu putoval do Bohnic, do blázince…
Jako čeledín tady pracoval 17letý František Čedík, který byl v pátek 27. března roku 1914 nalezen mrtev. Našel ho rolník Josef Sedlák z Ostřetic v polích cirka 300 metrů od silnice za Pihovicemi. Mladík spáchal sebevraždu tím způsobem, že se střelil do srdce. Četnickým šetřením bylo zjištěno, že byl mladík vyšetřován kvůli nějaké krádeži. Údajně si zoufal a svoje dilema bohužel vyřešil tímto způsobem. V tomto věku mladí dělají hodně hloupostí, i z důvodu mladické nerozvážnosti, a dospělí by neměli ve své přísnosti tolik „tlačit na pilu".
Ostřetice
Vesnice cca 4 km od Klatov. U zdejšího rolníka Jana Kanty sloužila 19letá Marie Vodičková. Bylo to odpoledne 26. července roku 1913, kdy byla poslána na pomoc při sečení žita, poněvadž se blížila bouřka. Bohužel bouřka byla rychlejší, takže to lidé nedodělali a museli se schovat. Nešťastná událost tomu chtěla, že se mladá Marjánka schovala do jednoho mandele a zrovna do něj uhodil blesk. Že byla hned mrtvá, netřeba povídat.
Ivan Rubáš
