Novinová zpráva v jednom z čísel Klatovských listů upozorňovala čtenáře na větší výskyt cikánů a jiných tuláků, kteří se svým způsobem „zaopatřují" na nadcházející zimu. Zároveň se veřejnost nabádala k větší ochraně svého majetku. Že nešlo jen o nějaké malé zlodějny, dokládal redaktor na výčtu hlášených případů. Tak například v Točníku přišel jeden rolník o celé dobře krmené prase. V Chaloupkách ve dvou staveních postrádali větší množství tvarohu a vajec. Na Týnci přímo ze světnice zmizela tobolka s penězi i přesto, že vlastník byl doma. To samé v Dolanech v obchodě Vojtěcha Kuffnera. Tam ho navštívila celá jedna pochybná rodina, sice naoko něco koupili, ale hlavně si to tam byli „očíhnout". Za týden Kuffnera navštívili opět, ale tentokrát v noci. Ráno chybělo deset homolí cukru, nějaké šatstvo, ale hlavně 200 korun v hotovosti. Doslova „husarský kousek" se udál na poli u Mochtína. Tady přes noc někdo vydobyl půl hektaru brambor. Dle časového výpočtu a vyježděných kol muselo zde „pracovat" nejméně pětadvacet brigádníků. Jelikož již v brzkých ranních hodinách byly vozy ty tam, a stopy po nich jakbysmet, tak musíme uznat, že celá akce musela být z logistického hlediska, velmi pečlivě připravena.

Mochtínské hospodářce Anně Virtové vlezly dvě ženštiny až do světnice a stále se na něco dotazovaly. Byly neodbytné, a teprve až po hodné chvíli je Virtová vystrnadila. Záhy zjistila, že jí v peněžence chybí devět korun. Tak je na dvoře chytila a chtěla peníze zpět. Vznikla z toho hádka a spor řešil přivolaný četník. Ten zajistil Leonoru Vrbovou a Marii Lagronovou a odvedl je do Klatov k soudu. A k tomu se ještě přidala potulka…

Také příprava odpovědí při dotazování či při výsleších musela být precizní tak, aby je nic dopředu nezaskočilo. Jedna skupinka byla kontrolována u Dražského mlýna u Beňov, kde dle legitimací byli utábořeni Karel Wittmann se svojí ženou Růženou, dcerou Helenou, švagrovou Emílií a malými dětmi. Strážník přišel akorát v momentě, kdy vařili slepici. Bez jakéhokoliv zaváhání či náznaku strachu Růža vylíčila zážitek, když spatřila na řece plavat mrtvou slepici. Jelikož neuměla plavat, zavolala dceru, která ji jen vytáhla. Jiný svědek, který by mohl dokázat, že to tak nebylo, v ten moment nebyl, takže strážník „sklapl krovky" a odporoučel se dál… Také kontrola v lesíku u Újezdce, která proběhla koncem února roku 1913, zjistila tábořiště jedné rodiny z Haliče, která čítala 35 osob, pět vozů a 12 koní. Pro potulku byl ihned zatčen Jan Goman a bratři Jan a Istvan Krpačovi.

Jiná krádež, 10. října 1911, byla spáchána v Předslavi, když v nočních hodinách se kdosi vloupal do poštovního úřadu a odcizil tam 200 korun v hotovosti a nějaké známky. Pravděpodobně tuto krádež neměli na svědomí potulní cikáni, ale určitě domácí český zloděj. Ten už je trochu více „mazanej" a ví, že peníze jsou „trvanlivější" nežli ukradené jídlo…  Ivan Rubáš