Rok

Osada 2 km východně od Sušice. Zdejší hospodář Jakub Pösl vykopal na svém poli keramickou nádobku s mincemi, pravděpodobně z 30leté války. Nález ohlásil a nabídl ho k odkupu městskému muzeu. Vedení muzea nabídku přijalo a Pösl dostal 50 korun. O této osadě se zajímavým názvem se povídala humorná historka. To když se v Sušici někdo cizí zeptal na cestu do Strašína nebo Albrechtic. „Jak dlouho půjdu do Strašína?" A odpověď zněla: „Dlouho a půjdete přes Rok…"

Dlouhá Ves

Známá obec s kostelem sv. Filipa a sv. Jakuba 6 km jižně od Sušice. Pocházel odtud Petr Hasenkopf, kterému bylo v lednu roku 1913 už 70 let a přesto se stále aktivně „věnoval" svému koníčku, pašeráctví. Celý dlouhý život mu to vycházelo, ale bohužel v onen zimní čas nikoliv. Našli ho kdesi u Zwiesselu nedaleko silnice na kost zmrzlého. Asi ho překvapila sněhová vánice. Jo Šumava je neúprosná i pro místní znalce…

Do místního skladiště dřeva nedaleko pily, která patřila knížeti Schwarzenbergovi, přišel začátkem října roku 1915 jistý místní obchodník, který na zdejším lesním úřadě (knížecí lesní správa) požadoval koupi všeho dřeva. Na skladě bylo v ten moment cirka dva tisíce kubíků palivového dřeva, za které obchodník nabízel poměrně vysokou částku. Byl však odbyt, protože bylo jasné, že obchodník dřevo nechce pro sebe, ale na další prodej. Bylo mu vysvětleno, že na dlouhoveskou pilu chodí pro dříví velká část sušického obyvatelstva, a to již několik dlouhých let, takže spokojený dlouholetý zákazník je více nežli jednorázový výhodnější obchod. Škoda, že někteří současní prodejci a výrobci se tím neřídí…

Volšovy

Obec 3 km jižně od Sušice s barokním zámkem. Posledním privátním šlechtickým majitelem byl hrabě Ferdinand Chotek, který panství koupil roku 1873. Jelikož byl bezdětný, tudíž bez dědice, tak zámek a přilehlé pozemky daroval petřínům, což je Kongregace nejsvětější svátosti oltářní. Stalo se tak roku 1908. Hrabě byl lidumil a podporoval rozkvět sušického okresu. Vždyť byl dlouhých 37 let v tomto okresním výboru a 22 let dokonce okresním starostou. Zemřel ve Volšovech, raněn mrtvicí, ve věku 75 let 17. července roku 1913. Byl pohřben v neděli 20. 7. do zdejší zámecké kaple za účasti stovek lidí. Ještě štěstí, že se nedožil války, neboť by duševně tyto události nevydržel…

Vojetice

Malá víska u Petrovic, jihozápadně od Sušice. Na zdejším Kepelském potoce byl mlýn. Zde si 26. srpna roku 1913 bez dozoru hrálo jeden a půl roční děvčátko, Maruška Bejvlová. Co se mohlo stát. Neštěstí? Jak jinak. Holčička spadla z výšky sedmi metrů do vody, kolem byla udeřena a utopila se. Jelikož byl už večer, tak ji neviděli a nenašli. Tělíčko voda vydala až druhý den. Zbytečná smrt a zbytečná bolest…

Hartmanice

Hornické městečko s kostelem sv. Kateřiny, cca 10 km jihojihozápadně od Sušice. Začátkem října roku 1912 zde došlo k velice politováníhodného neštěstí. Ze statku Eduarda Feldeghauera vyjížděl kočí Alois Brustmann s povozem tak rychle a prudce, že narazil do zděného pilíře u vrat, a porazil ho. Byla to osudová chvíle, poněvadž u vrat si hrál 6letý syn majitele statku a padající pilíř ho zavalil. Bohužel dopadající těžké kusy několika cihel zasáhly i hlavu a hoch těžkému zranění na místě podlehl. Takové tragické události dětských úmrtí, kdy na začátku je banální nezodpovědnost dospělého, jsou pro pozůstalé traumatizující…

Zdejší hartmanický tajemník německého okresního výboru Jan Liedl nějakým způsobem zpronevěřil obnos ve výši 24 tisíc korun a peníze použil pro vlastní potřebu. Když se chýlil čas kontroly, tak mu začalo v hlavě „hryzat" svědomí a on se sám šel udat. Po Vánocích, 30. prosince roku 1912, dostal u píseckého porotního soudu trest tři roky vězení. Škoda, že takové adekvátní tresty státních úředníků nejsou v současné době…

Ivan Rubáš