Sušice

Obecní zastupitelstvo rozhodlo na svém rokování 6. listopadu roku 1895, že na základě doporučujícího vyzvání okresního hejtmanství povolí dvě nové hostinské koncese, a to Františku Kikenhofovi v jeho domě č. p. 49 na náměstí a Josefu Seidlovi v č. p. 36 taktéž na náměstí.

Další zajímavé údaje z této schůze vypovídají o celkovém pohledu společnosti. Například bylo na další rok 1896 pronajato vybírání mosteckého mýta Františku Tůmovi za 1231 zlatých, dále dovoz dříví pro obecní potřeby povozníkovi Nachtingallovi a to 44 krejcarů za metr polenového dřeva. To samé měl povozník Mlynářík, ale mohl vozit jen pařezové dříví.

Dovoz písku byl svěřen Votavovi a obec mu platila 88 krejcarů za korbu a dovoz kamene dostal Václav Šedina za 28 krejcarů za korbu. Od Václava Zajíce se odebíraly rakve pro chudé za 88 krejcarů za kus.

Trhy se rozdělovaly na tři díly. Vybírání poplatků z míst za týdenní trhy bylo svěřeno Václavu Šandarovi za 236 zlatých, obilné trhy dostal František Tůma za 85 zlatých, dobytčí dostala Eva Leopoldová za 112 zlatých. Nejatraktivnější bylo dostat se k vybírání obecní přirážky z prodeje vína a kořalky. Tu dostal Václav Marcuzzi za složenou sumu dvou set osmdesáti zlatých.

Pochopitelně těchto položek bylo více, ale je třeba si uvědomit, že tyto příjmy obce byly zase následně přerozdělovány a obyvatelstvu v různé formě navráceny. Jak by se řeklo zkráceně, za všechno se muselo platit, ale na druhé straně obec se snažila zadávat práci místním, protože peníze, které vydala ve svém regionu, mohla zase příští rok ve svém regionu vybrat zpět.

Zajímavý je popis městských bran v Klatovských listech v roce 1886. První byla tzv. „Pražská brána", která se klenula na konci Pražské ulice na nynější dům č. p. 17 tam, kde byly dveře do krámu cukrářky Gregoriadesové až k městské hradbě a na protější dům č. p. 18 pekaře Pánka.

Za bránou byla pevná cesta, která vedla k brance tzv. „Hrádecké". Ta byla také opatřena padacím mostem přes příkop, který odděloval město od „Dolního předměstí". To bylo v místech mezi domy č. p. 114 pekaře Švelcha a č. p. 155 kupce Levece. Nad hlavní bránou byla velká prostora pro stráž, později byla používána jako vězení a úplně nakonec jako sýpka obilí.

Tak to bylo podobné i u zbylých dvou bran. Druhá sušická brána byla tzv. „Říšská" a byla největší a nejpevnější. Nalézala se na konci Říšské (Německé) ulice mezi dnešním domem č. p. 153 a na druhé straně domy č. p. 145 a 146. Za bránou byl městský příkop a padací most byl široký a vysoký jako otvor brány, takže po vytažení zakryl celý otvor a zapadl do vytesaných rýh.

Přes celý příkop vedl dřevěný most, který končil malou brankou, kde měl byt místní hlídač a výběrčí mýta. Kdo zaplatil, tomu stráž zvedla „šranku" (závoru) a mohl jet do města. Vybíralo se mýto za povozy. To bylo v místech nynějšího domu č. p. 69 nově postaveného obchodníkem Potužákem. Třetí brána byla tzv. „Mostecká", někdy též zvaná „Klášterní" a byla od Maškova domu č. p. 43 až před hradbu a měla taktéž padací most.

Přímo před hlavním mostem přes Otavu, mezi domem č. p. 1 (Marcuzzi) a domem č. p. 160 musela být také menší branka. Mezi branami byly vybudovány kamenné hradby (až od r. 1322) a nad vším bděl věžný z věže staré radnice, která se nacházela v severovýchodním rohu současné radnice.

Jako první byla zbourána brána „Pražská" (v roce 1836) a po ní „Říšská" a naposled „Mostecká". Na této bráně byla umístěna pamětní kamenná deska z roku 1322 (možná o něco později), na které je latinsky napsáno, že český král Jan I. dal roku 1322 město obehnat hradbami.

V roce 1847 projel bránou arcivévoda Štěpán Rakouský a vyslovil přání, že by si deska zasloužila lepší místo. Sušičtí neváhali, desku ze zdi vysekali a přendali do radničního průjezdu. Tam ji vidíme dodnes. Potom v roce 1856 zbourali i celou bránu. Tato deska patří mezi nejcennější gotické movité věci své kategorie v naší zemi.

Ivan Rubáš