Sušice

V listopadu roku 1886 byly zaznamenány dva zajímavé nálezy, které u veřejnosti vyvolaly určitý zájem. Tím prvním byl nález bronzových věcí při úpravě cesty za Schei-
nostovou továrnou. Kopáči věci odnesli Vojtěchu Scheinostovi, který vše řádně zdokumentoval a uschoval. Později se nálezy dostaly do muzea. Dle archeologických odborníků šlo o někdejší starobylé pohřebiště. Druhý nález souvisí s úpravou zahrady lékárníka Františka Firbase na úpatí vrchu Šibeníku. Našel se zde vzácný nerost monazit (xenotim). Naleziště navštívil slovutný profesor Rudolf Scharizer, docent vídeňské univerzity. Ten byl v Sušici již v březnu toho roku, kdy tady zkoumal turmalínové naleziště, které označil za evropskou raritu. Tak to vidíte, co všechno na Šumavě pod zemí máme, a to ještě vůbec nevíme, co tam všechno je…
Akademický sochař a kameník Václav Hlaváček dostal dvě zakázky i v Sušici. Jeden pomník se vypínal nad hrobkou tajemníka města Václava Fáry a byl řešený jako skalka s vyvýšeným křížem. S křížem byl spjatý zlatý věnec, zlomek kotvy a vše drželo pohromadě umně vyvedené lano. V popředí skalky byly dvě desky z kararského mramoru s krajkovou obrubou. Druhý pomník byl vyhotovený pro rodinu Kornmüllerovu. Na žulovém podstavci byl vytvořen klečící anděl s knihou v ruce. Přesně provedené ruce, neskonale měkký odlesk lásky v obličeji značilo mistrovský um Hlaváčka. Dle novinové zprávy ze 14. srpna roku 1886 byly oba pomníky chloubou sušického hřbitova a bylo vyzýváno ostatní občanstvo, aby si pomníky neobjednávalo v cizině, ale v Klatovech. Já dodávám, že i z jiných českých měst je možno objednávat veškeré různé zboží, neboť podpora vlastního lidu vlastním výrobcům je základ veškeré prosperity. Dělají to všichni po celém světě, akorát my ne…

Na začátku prosince 1886 místní městský inženýr Karel František Lenk určil práh sušické školy. Dle měření to bylo 469,031 metrů nad hladinou Jaderského moře. Budova nového nádraží byla zaměřena o pět metrů níže a tato vzdálenost je více nežli dvou kilometrová. Technická preciznost byla tehdy doménou ve všech směrech…

Začátkem ledna roku 1887 koupila obec sušická starý dům č. p. 64 od obecního hajného Františka Prossra za 1200 zlatých. Šlo o několikaleté přání místních, aby tento starý dům, který měl ještě dřevěný prkenný štít, byl odstraněn. Nejen z hlediska estetického, neboť byl v těsném sousedství kostela a školy, ale také z hlediska nebezpečí přenosu ohně na kostel. Po zbourání toho využil soused Bayerle, který svůj dům „trochu" rozšířil k nově stanovené uliční regulační čáře. V každé době ustupuje mnoho starých domů novým objektům. Většinou je to v rámci pokroku, ale zhruba v třetině případů se bohužel zbourají i objekty architektonicky cenné.

Dvě zlaté svatby se v Sušici slavily v únoru roku 1887. V úterý 8. oslavil toto výročí starý Aschenbrenner, otec váženého kupce a radního Václava Aschenbrennera. Oslava proběhla v režii tiché mše a malé hostiny v nejužším kruhu rodiny a přátel. Ta druhá byla ve čtvrtek 10. a oslavencem byl obuvník Tomáš Niebauer. Poněvadž byl členem Řemeslnické besedy, tak se oslava konala ve spolkové místnosti. Sešlo se mnoho hostů a za všechny povinšoval předseda Alois Jánský. Jeden z přípitků byl směřován choti oslavence, která však nebyla slávě přítomna. Pochopitelně ze zdravotních důvodů, a tak Niebauera čekala ještě jedna oslava. Pěkně doma v kruhu rodinném a bez svých kamarádů. Ale tak to má být, pěkně rozdělit práci a zábavu…

Co byl v Klatovech František Jung, to byl v Sušici lékárník a starosta v jedné osobě František Firbas. Myslím tím zálibu ve sbírání starožitných věcí. V létě roku 1887 dělníci pracující na stavbě železnice v úseku Žichovice a Horažďovice našli nějaké podkovy, ostruhy, hroty a další železné věci, patřící snad do období husitského obležení hradu Rabí. Pochopitelně, že i tyto nálezy obohatily Firbasovu sbírku. Jeho soukromé muzeum obsahovalo velmi cenné věci a Firbas se nechal slyšet, že až městské muzeum bude mít řádnou místnost, kde bude vše náležitě ve vitrínách zabezpečeno, věnuje větší část své sbírky městu. V jaké míře se to v následujícím čase realizovalo přesně nevím, ale určitě muzeum nebylo škodné. Vždyť se v té době na konci 19. století v každém českém městě takto vlastenecky zachovaly mnohé osobnosti.

Ivan Rubáš