Srbice

Obec cirka 6 km od Klatov. Během roku 1905 se tady vytvořil zvláštní jednostranný vztah mezi 23letým Janem Lorenzem a o něco starší Marií Adamcovou. Lorenz pracoval na srbském dvoře jako čeledín a Marie zde sloužila v domácnosti. Jak už bylo řečeno, Lorenz se do Marie vášnivě zamiloval a jeho snem bylo, aby si jí vzal za ženu. Nevíme, jak mu to v hlavě „šrotovalo", ale hlavu asi nepoužíval. Adamcová musela být hezká mladá ženská se smysluplnou postavou, protože Lorenz myslel něčím jiným. A proč to říkám? Protože Adamcová udržovala důvěrný poměr s jistým Jakubem Fremundem, s kterým už měla dvě malé děti. Lorenz stále na Adamcovou naléhal, aby to zkusila s ním, že jejich štěstí bude věčné, ale trvale se mu vracely zamítavé odpovědi. Lorenzovi nakonec došlo, že jeho snaha byla marná, a že Marie nebude nikdy jeho, takže si usmyslel, že ji sprovodí ze světa. K tomu se odhodlal 29. října ráno. Když Adamcová dojila krávy, zezadu k ní přistoupil a zasadil jí sekerkou pět ran do hlavy. Naštěstí však první ránu, která byla vedena ostřím sekery, zbrzdila rukou a ostatní rány zasažené čepelem sekery jí moc vážně neublížily. Sice po nich ztratila vědomí a upadla do sena, což Lorenze zmátlo a v domnění, že je mrtvá, svého počínání zanechal a odešel, ale zakrátko přišla k sobě… Ve středu 21. února následujícího roku měl Lorenz v Plzni soud a světe div se. Soudce na základě poroty shledal Lorenze nevinného, jelikož jeho pokus o vraždu byl spáchaný v nepříčetnosti, a proto ho musel z vyšetřovací vazby propustit na svobodu. Určitě zapůsobilo emotivní vystoupení samotného obviněného a také um jeho právního zástupce. Tak to vidíte, někdy u soudu uslyšíte verdikty, které vám hlava „nebere"…

Opačně dopadl 23letý krejčovský pomocník Antonín Šnour z Horní Lhotky u Klatov, který v úterý 1. května roku 1906 stál před pražským soudem a zpovídal se z vraždy své milé 19leté Julie Prynychové, kterou 24. března v bytě svého mistra Františka Hudského na staropražském Jánském náměstí zastřelil. Ve vztahu byl chorobně žárlivý, a proto Julie s ním ukončila známost. A byl to také takový slaboch, protože když Julii zastřelil a následně se měl zastřelit sám, tak se jenom střelil do kabátu… A také měl štěstí… Soud ho sice odsoudil k trestu smrti oběšením, ale císařova milost mu to změnila na osmnáct let žaláře… Když začala válka, vyhnul se frontové linii, kde by možná přišel o život doopravdy. Na svobodu ho pustili, až když válka skončila…

Takové štěstí neměl 33letý řeznický pomocník Josef Míšek z Kroměžďic, který byl nenapravitelným pijákem a rváčem. V poslední době se klatovské krajiny stranil a potuloval se spíše v severních Čechách. Na silnici z Teplic do Soběchlebů někdy v polovině ledna roku 1906 potkal partu dráteníků, pohádal se s nimi a jednoho z nich, Tomáše Mačáska, bodl řeznickým nožem zezadu pod lopatku tak „šikovně", že dotyčný okamžitě zemřel. Údajně dostal trest smrti, a ten byl také vykonán.

Nemilkov

Obec na hlavní cestě z Běšin do Sušice s renesančním zámečkem. Přímo v obci bydlela rodina Václava Voráče, která byla zasažena tragickou událostí, která se stala v červnu roku 1908 o svátku Božího Těla. Bylo dopoledne, kdy Voráčová pekla ve světnici vdolky a jejich 20. měsíční syn se kolem ní motal. Najednou Voráč na ni zavolal, že ho bolí záda, aby mu je šla namazat. Voráčová dala synáčkovi jeden vdolek a pustila ho na dvůr, aby nebyl sám u rozpálené trouby. Po namazání zad šel Voráč pro vodu do studně a málem ho trefil „šlak", protože ve vodě bezvládně ležel jejich malý synek. Bylo to jejich jediné dítě. V chalupě byly ještě tři děti, které měl Voráč z prvního manželství, které měl s nebožkou předešlou manželkou. Soudní komise neshledala cizí zavinění, ale obvinila Voráče z nezajištěné studně, takže k bolu nad ztrátou syna se ještě přidal soudní postih. Do nezakryté studny s nízkým okrajem mohl spadnout i dospělý…
Podobný případ se stal o pár dní později, 19. června 1908, kdy ve Vrhavči u Klatov kolem šesté hodiny podvečerní spadla hnojní žumpy 18. měsíční dceruška Jana Haase, Anežka. Také tady se jednalo o nedostatečný dohled, protože tato smutná událost se stala na sousedním pozemku hospodáře Karla Rubáše. I tady bylo zahájeno soudní šetření…

Jiný mladý život vyhasl v Plzni v noci z 6. na 7. ledna 1907. U pekařského mistra Jana Nováka byla zaměstnána jako služka 18letá Marie Klímová, která pocházela z Nemělkova (Nemilkova) nedaleko Běšin. Byla zdravá jako „řípa", na nic si nestěžovala, normálně si šla v neděli večer lehnout a ráno, když nevstávala, tak při buzení zjistili, že je mrtvá…

Další mladý život málem zbytečně vyhasl v Praze, kde sloužila 17letá Johana Štětková ze Zborov u Plánice. Jaký měla důvod, to už se nikdy nedovíme, ale v Koubkově ulici ve Královských Vinohradech, kde bydlela v podnájmu, v květnu 1908 vypila roztok kostíku, který si namíchala do mléka. V bolestech byla dopravena do nemocnice, kde jí vypumpovali žaludek a tím snad zachránili…

Ivan Rubáš