Dlažov

Obec 10 km západně od Klatov pod „Markétou" (kaple). Zdejší občan, jakýsi Menz, měl v nedalekých Mileticích pronajatý rybník. V prosinci roku 1904 před vánočními svátky mu byly odcizeny ryby zhruba za 180 korun. Sice na krádež, která byla záhy zpozorována a také očitými svědky viděna, četníci zareagovali pohotově rychle, ale pátrání nebylo vůbec úspěšné. Až teprve po nějakém čase je stopa dovedla do Klatov k továrním dělníkům Josefu Schmidtbergerovi a Janu Haškovi.

První z nich byl bez zaměstnání a druhý měl početnou hladovou rodinu. „Takže milý soude, co jsme měli dělat," si asi v duchu říkali. Třetí kumpán, zahradnický pomocník Oskar Jedlička, když se dozvěděl, že „všecko prasklo", se šel do Plzně sám udat. A kde ryby skončily? Něco se snědlo v rodinách dotyčných pachatelů a většina ryb se levně prodala pod cenou. A trest? Přiměřený. Každý jeden měsíc vězení a dokonce Schmidtberger byl obžaloby zbaven, protože mu krádež nebyla prokázána.

V Janovicích provozoval sklenářství František Trejbal, který se tahle jednou v dlažovské hospodě vsadil s nějakým místním občanem, že on sám doběhne z Dlažova domů dříve, nežli on dojede s povozem přes Miletice do Janovic. To se ví, že v hospodě nastalo hecování a sázka se uzavřela na pěknou sumičku a soudkem piva pro všechny navrch. Skutečně někdy v zimě roku 1905 se oba dotyční setkali ve stanovený čas v Dlažově u hospody a vyrazili na cestu. Jeden koňským povozem a druhý po svých.

Trejbal běžel „jako o život" a věřte nebo ne, doma v Janovicích byl doopravdy první. Sázku sice vyhrál, v prvních okamžicích se cítil jako mistr světa, ale bohužel netrénované tělo v zimním počasí dostalo pořádně zabrat. Trejbal ulehl, dostal zápal plic a před masopustem zemřel. Tak to vidíte, z malicherné příčiny zbytečná smrt…

Kokšín

Ve zdejší hospodě se ve čtvrtek 24. srpna roku 1905 konala klasická vesnická svatba. Jak to tak „bejvávalo" a dodnes „bejvá", tak se někteří svatební hosté napijí o něco více, nežli je zdrávo, a pak to končí přinejmenším hádkou a nějakou tou fackou. Taky se stane, že se aktéři „rozkmotří" dříve, nežli navážou příbuzenský vztah.

Nevíme přesně, o kterou konkrétní svatbu šlo, ale byl na ní účasten 24letý Emanuel Hřebec, který v podnapilosti začal slovně útočit na starostu Tomáše Frause. Údajně mu vyčítal, že obecní stoku dal málo prohloubit, a tudíž mu voda teče na pole, které zbytečně zaplavuje. Došlo na výměnu názorů a možná by vše skončilo úplně jinak, kdyby se do sporu nevložil 67letý rolník Jan Kříž, který si chtěl u starosty udělat „voko" a proto ho začal hájit. Kříž to patrně přehnal, když Hřebcovi řekl do očí, že tomu nerozumí.

Bohužel špatně pochodil. Od Hřebce dostal takovou ránu, že se mrtev skácel k zemi. Bylo okamžitě posláno pro doktora a četníky.

Hřebec zase nebyl tak opilý, aby si neuvědomil, co udělal, a proto ze strachu z postihu utekl z hospody ven. Někde chvíli ukrytý zpytoval svědomí a nakonec vynesl svůj vlastní ortel a pod tíhou svědomí se na nedalekém stromě oběsil.

Mezitím došel doktor, který Kříže ohledal, a shledal známky mrtvice. Hřebcovu ránu do hlavy nevyhodnotil jako smrtelnou. Kříž holt dostal strach a srdíčko nevydrželo. Tak to vidíte, zbytečně zmařené dva lidské životy a jen proto, že někdo slovně „ryl", místo toho, aby ryl fyzicky někde na zahrádce…

Ivan Rubáš