Drslavice

Vesnička s tvrzí, 5 km severozápadně od Klatov. Z ní pocházel 21letý hraběcí lesní příručí Hackl, který 9. listopadu roku 1903 byl v Bělýšovském lese na honitbě. Večer okolo šesté hodiny se přes východní svaz Doubravy vracel domů, když v „oplocence" Balkovského lesa vážně postřelil 20letého nádeníka Ondřeje Škopka z Balkov. Hackl, který byl v okolí známý tím, že střílel v lese na všechno, co se hnulo, tak i v tomto případě střílel na vzdálenost šedesáti kroků na domnělé zvíře, které neviděl. Chyba Škopka byla, že si cestu z práce zkrátil přelézáním přes plot „oplocenky". Soud v Plzni probíhal až v polovině června následujícího roku, kde byl Hackl uznán vinným z přestupku dle § 385 a odsouzen k deseti dnům vězení. Trest byl přijatelný, ale musel ještě zaplatit soudní výlohy a Škopkovi 500 korun bolestného. To ho asi nejvíc „bolelo", protože finanční postihy jsou dodnes velmi účinnými tresty…

Ve vedlejších Tupadlech žil 62letý Václav Tichý, který 6. července roku 1904 také ublížil. Jak a komu? Dotyčný pracoval v beňovské cihelně. Jako pomocná síla zde pracovala i 14letá Anna Franková ze Senvilkumu. Ta se Tichému moc líbila, hlavně v určitých pracovních pozicích. Když k tomu přidáme teplé léto a zmíněnou práci, tak Tichý dostával chuť na „mladé masíčko". Nejprve to řešil různou slovní náklonností, později drobnými dárky. Když nic nezabíralo a mladá Anička neměla o „vypelíchaného kocoura" zájem, potom Tichý nadával na všechno na světě. V onen výše zmíněný osudný den Tichý zase v práci uviděl Aničku v takové pozici, že mu horkost stoupla do hlavy a přišly na něho chlípné touhy. Nic neříkaje, vrhl se na ni, strhal z ní to málo, co měla a pokusil se vykonat svoji potřebu. K jeho smůle, mu jeho činnost skoro hned na začátku překazili další spolupracovníci, takže z toho nic nebylo. Také četníci Tichého odvedli k vyšetřujícímu soudci, který po lékařském vyšetření a nezbytných úkonech Tichého propustil. U soudu byl zproštěn obžaloby, protože bylo prokázáno, že Tichý v onen moment jednal v nepříčetnosti. Prostě když to po dlouhém čase viděl, zatmělo se mu před očima…

Chlistov

Obec 10 km jihovýchodně od Klatov s kostelem Povýšení sv. Kříže. Už jsme ji zmiňovali, ale je třeba upozornit na hrdinský čin místního mlynářského pomocníka Františka Šobka. Ve zdejším mlýnském rybníce, kde byla až třímetrová hloubka, se ve středu 29. června roku 1904 koupala místní mládež. Pojednou se 15letý Vojtěch Kyklhorn začal topit. Uviděl to jeho kamarád, 16letý František Javorský, a počal mu plavat naproti. Snažil se ho zachránit, ale Kyklhorn se křečovitě Javorského držel a tahal ho ke dnu. V tu chvíli se začali topit oba. V poslední chvíli připlaval dotyčný Šobek a musel vyvinout nadlidskou námahu a úsilí, aby oba dostal ke břehu. Málem zůstali pod vodou všichni tři.

Rodiče Šebkovi upřímně děkovali a přišli do redakce novin popsat tento zážitek. Že byl otištěný, svědčí o tom, že o dobrých skutcích se psalo. Také my v současnosti o záslužných věcech píšeme. Lidé to rádi čtou…

Jiný „hrdina" byl 49letý krejčí Josef Bytel, který chtěl, 28. srpna roku 1905, břitvou podříznout krk své třiapůlleté dcerce. Jeho manželka česala v té době chmel někde u Žatce. Holčičku zachránili sousedé, když slyšeli její pronikavý křik. Když mu ji vyrvali z náruče, tak si Bytel břitvou sám způsobil ošklivé zranění. Krční tepna nebyla zasažena, takže přivolaný lékař ránu ošetřil a zašil. Bytel později četníkům vysvětlil svoje počínání takto: Údajně za jeho špatný psychický stav mohla obec chlistovská, protože mu nedala byt a také někteří občané se mu smáli, že neumí zajistit svoji rodinu. Je pravda, že rodina žila v nuzných podmínkách někde v přístřešku v nějaké stodole, ale řešit svoji situaci takhle, je poměrně hloupé. Anebo šlo o demonstrativní skutek. To je také možné…

Ivan Rubáš