Babiny

Dnešní městská část Horažďovic, kterou více známe jako přestupní vlakovou stanici na České Budějovice.

Velké neštěstí se tady stalo 20. prosince roku 1901, kdy se u kolejí našlo rozdrcené a přejeté tělo 15letého syna zdejšího železničního hlídače Augustina Pavlína. Chudák kluk jezdil do Horažďovic do města do učení k jednomu zámečníkovi a používal k tomu ranní vlak, který jezdil před šestou hodinou. Právě to ranní vstávání bylo pro mladého kluka „noční můrou", takže nebyl den, kdy přišel ke vlaku tak nějak akorát. V osudný den pravděpodobně zaspal a ke vlaku doběhl v momentě, když už se vlak rozjížděl. Chtěl ještě naskočit, ale jak měl boty od sněhu a kovové stupačky byly možná trochu namrzlé, tak uklouzl. Nohy mu sjely pod vagón a kola vykonala své… Bolest pro rodiče to musela být obrovská a chudák kluk, protože to hezké v životě měl ještě před sebou. Poučení pro všechny: „Nechvátat, nechvátat a v klidu přemýšlet."

Horní Němčice

Malinkatá vesnička pod Čachrovem směrem ke Strážovu. Událo se tady velikánské neštěstí. Byl čtvrtek 24. července roku 1902, když na zdejší pile vypukl oheň. Pilu si před nedávnem pronajal Václav Mužík z nedalekých Kunkovic a přestěhoval se sem i se svojí manželkou a třemi dětmi. Vedle pily byla stáj a nad ní světnice, kde rodina bydlela. V osudný den šli spát poměrně pozdě a přesto je cirka hodinu před půlnocí probudil štiplavý kouř. Mužík okamžitě zareagoval, popadl do náručí nejbližší 9letou dcerušku a vyběhl z hořícího pekla ven. Jeho manželka bohužel takhle rychlá nebyla a on na ni marně venku čekal. Pokoušel se sice do plamenů vběhnout zpátky, ale jejich síla mu to už nedovolila. Žár to byl obrovský, a ještě k tomu v suchém létě, a proto oheň „přeskočil" na stavení v „cuku letu". Mužík pobíhal jako šílený, volal, řval, ale bohužel to nebylo nic platné. Jeho 36letá manželka, 12letý synek a 6letá holčina zůstaly uvnitř v ohnivé pasti… Hasiči sice přijeli brzy, ale jen dohašovali. Víc toho dělat nemohli… Ráno, když přišla soudní vyšetřovací komise z Klatov a s ní doktoři Prunar a čachrovský Vogeltanz, tak se i těmto pánům zatajil dech. A že už leccos viděli… Našli jeden velký škvarek bez končetin a hlavy a z malých dětí jen dvě hromádky ohořelých kostí… Zpráva o neštěstí se po okolí bleskurychle roznesla a vyvolala okamžitý všeobecný upřímný soucit. Jak vyšetřovací komise potvrdila, byl tento požár úmyslně založen, a to pochopitelně jen z důvodu nějaké zášti, závisti nebo msty. Mužík si pilu najal a možná někomu překazil nějaký kšeft se dřevem. Kdo ví? Také to mohla být jen výstraha. Zdali se podařilo žháře a vraha v jedné osobě někdy vypátrat, to nevíme, jelikož žádné jiné pozdější zprávy se v novinách neobjevily. V případě soudního trestu bych byl osobně za biblické „Oko za oko", a to ještě pomalým plamenem… Jediná polehčující okolnost by byla, kdyby se dokázalo, že matka s dětmi byly mrtvé zadušením.

Tetětice

Vesnice cca 6 km západně od Klatov. I tady byl z určité nenávisti vykonán jeden nepěkný útok na rodinu s malými dětmi. Zaplať Pán Bůh, že nedošlo k žádné tragédii. Stalo se to v noci 9. května 1902 zhruba hodinku před půlnocí. A na koho byl útok směřován? Na Františka Koláře, který v tamním velkostatku dělal panského kočího. V jedné světnici pokojně spali manželé s tříletým dítětem vedle sebe a s devítiměsíčním batoletem v kolébce. V tiché noci je najednou dopadající kameny šíleným způsobem probudily a oni se nezmohli na nic, jen na zoufalé výkřiky a volání o pomoc. Také zvuk roztříštěného okna a dopadajícího skla byl hrozný. Jeden z dopadajících velkých kamenů rozrazil čelo postele a další se od pelesti odrazil a dopadl těsně vedle hlavičky staršího děcka. Také v kolíbce pod okny bylo samé sklo a bylo velkým štěstím, že žádný úlomek nezasáhl třeba oko… Neznámý útočník, když zjistil, že se probudili i ostatní lidé, zanechal házení kamenů a ztratil se ve tmě. Kolář se sice s lampou vydal ven, ale když obcházel stáje, přelétla mu kolem hlavy z čista jasna cihla. Z pochopitelného strachu dalšího pátrání zanechal a vrátil se k ustrašené ženě. Kdo to byl, nikdo neví, nikdo nebyl vypátrán, ale nic podobného se už nestalo. Jestli to souviselo s jeho službou, nebo s něčím jiným, nevíme, ale je to pravděpodobné. Lidé ze msty jsou schopni čehokoliv, co může ublížit. Potom už jen záleží na nátuře dotyčného, ale většinou jde o člověka zbabělého, který svůj čin provede tak, aby nebyl poznán.

Ivan Rubáš