Chudenice

Městečko se slavnou historií Černínů, které již bylo v našem seriálu představeno. Takže jen malý dovětek. V roce 1899 nastoupil na post starosty Jan Kocián a ihned svým jednáním všem naznačil, kdo je v obci „paša". Hlavním rádcem a našeptávačem byl jeho švagr, hostinský Pešek. Veškeré řeči, co se při pivu řekly, záhy Kocián věděl. Šikovně podporoval různé rozepře mezi chudenickým lidem tak, aby prý neměli čas věnovat se jeho osobě.

Jak už bylo napsáno, jeho švagrem byl hostinský, a tak ho logicky upřednostňoval. Například druhý místní hostinský Harmáček pořádal začátkem února roku 1900 taneční věneček a zašel si tedy na obec pro povolení. Kocián mu rukou podáním povolení slíbil. Harmáček objednal jídlo a pití, muziku i plakáty a týden předem si došel pro písemné vyhotovení. Jaké bylo jeho překvapení, když Kocián oponoval, že se musí ještě „poradit". Harmáček, aby neutrpěl škodu, došel do Klatov na okresní hejtmanství podat stížnost. Vždyť kolkovanou žádost podal, a že nedostal odpověď? To přece není jeho vina.

Když se to Kocián dozvěděl, zlostí málem puknul. Okamžitě napsal zápornou odpověď a myslel si, že mu ji hejtmanství „posvětí". Když nepochodil, tak v den zábavy zašel pro četníky, aby z nějakého důvodu věneček „zatrhli". Ještě štěstí, že nebyl důvod k zásahu, takže tancovačka proběhla v celé parádě. Takových schválností a zlomyslností bylo…

V předešlém roce, ve čtvrtek 6. července roku 1899, se konala v Klatovech velká Husova slavnost a všichni sokolové z okolí vyvěšovali či vylepovali plakáty zvoucí všechny vlastence do Klatov. Jeden takový plakát byl vyvěšen i v Chudenicích. To se však nelíbilo Kociánovi, který se rozčílil nad touto opovážlivostí a okamžitě vydal rozkaz obecnímu strážníkovi, aby ten „pobuřující" plakát strhnul a úředně zabavil.

Tak se také stalo, avšak někteří lidé hlasitě protestovali. Jejich jména strážník nahlásil a starosta si je pozval „na kobereček". Redaktor zprávy na závěr článku napsal, že k tomuto ohavnému činu starosty Kociána nemá slov, snad jen ta, co pronesl Hus přímo na hranici. Já dodávám – „O sancta simlicitas!" (Svatá prostoto)…

Slatina

Vesnička u Chudenic. V roce 1899 zde hospodařili rolníci Jan Řezáč a Matouš Pešek. A proč je zmiňuji? Protože oba měli největší hafany „v dědině" a ještě k tomu je měli často „na volno". Nebyl den, aby na někoho neštěkali a někdy i kolemjdoucí po státní silnici byli pořádně prohnáni. Horší to bylo, když někoho pokousali. To se stalo například listonošovi Behenskému a také hostinskému Hodanovi.
Stížností se zabýval chudenický starosta, ale nežli něco vyřešil, tak psi pokousali hraběcího lesníka Velfína, který musel použít varovného výstřelu. To už začalo četnické vyšetřování a jeden z četníků, strážmistr Neidl, byl na obchůzce taktéž napaden. Musel nasadit bodák a dokonce jednoho psa poranil. Jinak prý by je neodehnal.

Celá věc skončila u soudu, kde bylo konstatováno, že psi stupňovali svoji agresivitu, neměli žádný dozor, natož výcvik. Oba hospodáři dostali pokutu zaplatit 20 zlatých ve prospěch státní pokladny a pochopitelně soudní výlohy. Vše bylo s podmínkou, že pokud se to bude opakovat, půjdou do vězení a psi jim budou odebráni.

Dneska kolikrát vidíme velkého „čokla", jak obývá se svým „pánem" městský byt a při venkovním venčení je na vodítku, a tak rád by se proběhl (možná i někoho honil). To potom dochází ke komickým scénám, kdy pes na vodítku vláčí za sebou svůj doprovod. A pokud jde o ženské pohlaví, tak je to ještě „zábavnější".

Kvášňovice

Obec u Myslíva nebo také u Pačejova. Zde žil a učil vyhlášený a všemi oblíbený učitel, osmdesátiletý Václav Hrdlička. Byl údajně ve své době nejstarším činným učitelem v celém království a 29. září roku 1895 slavil šedesát let své učitelské služby.

V ten den se do Kvášňovic sjelo přes sto jeho kolegů z celého širokého okolí a také zástupci strakonického okresu. Gratulace byly velké a oslavenec všem zahrál na housle svoje oblíbené písničky a různé árie. Pochopitelně, že nechyběla ani císařská medaile.

V Olšanech byl až do své smrti aktivním členem Ústřední Matice školské a dějiny české učil včetně mučednické smrti Mistra Jana Husa.

Ivan Rubáš