Předslav

Obec cca 7 km severovýchodně od Klatov. Stala je tady jedna zajímavá příhoda, pochopitelně že v hostinci při pivě. Bylo to v polovině května roku 1899, kdy u jednoho stolu seděl s ostatními sousedy rolník Josef Kroupa řečený Hořán a majitel usedlosti čp. 12. Ten si stěžoval na bídné poměry a velebil každého zaměstnaného, který dostává vždy prvního v měsíci „hotové peníze na dřevo". Bylo mu řečeno, že když se mu jako samostatnému zemědělci nedaří, ať hospodářství prodá, odstěhuje se do Klatov, najme si byt, a když bude chodit denně do práce do nějaké fabriky, bude také dostávat pravidelnou „vejplatu" v hotovosti. Kroupa odvětil, že kdyby se našel solventní kupec, tak by nebyl proti. U stolu seděl nějaký „vykuk" a šibal v jedné osobě, a ten udeřil přímou otázkou na Kroupu, kolik že si to cení a zdali by to hned prodal. Kroupa odpověděl, že kromě ženy, psa, flinty a peřin, by vše prodal za 22 tisíc zlatých. A to hned. Na krátkou chvilinku hospoda zůstala v tichém napětí a najednou hostinský Václav Trávníček vyskočil ze židle, podal přede všemi Kroupovi ruku a pravil: „Dej Bůh štěstí." Dle starého nepsaného zvyku byla koupě uzavřena. Užaslý, vystřízlivělý a pořád překvapený Kroupa několik dní přemýšlel co s tím, několikrát Trávníčka prosil o zrušení „kaufu", ale ten o ničem nechtěl ani slyšet, nehledě na to, že svědků byla celá hospoda. Jak se tato zajímavá kauza rozuzlila nevím, neboť jiné další informace už noviny nepřinesly. Bylo by to zajímavé vědět. Jedině se podívat na sčítání obyvatelstva, kdo v roce 1900 vlastnil onen statek. Také víme, že Trávníček byl zdatný obchodník, neboť začal posléze podnikat i v Klatovech…

Dešenice

Obec s opravenou tvrzí 4 km od Nýrska. Nedaleko se nalézala samota „Kunca" s hostincem a jejím majitelem byl Jan Fremuth řečený Mirtl. O něm se začala šířit po celém okolí jistá pomluva, že své manželce podřezal krk. Nic na tom nebylo ani „ždibec" pravdy. Manželé spolu spokojeně žili a pracovali. Fremutha to však trápilo, a tak se vydal do okolních hospod, aby vypátral původce těchto pomluv. Obešel Holetice, Strážov i Janovice a v osudnou sobotu 9. září roku 1899 došel po celodenním putování do Nýrska. Bohužel stejně nic nevypátral, a jelikož se zdržel v tamních hostincích, vydal se na zpáteční cestu v čase, když se už stmívalo.

Chtěl si zkrátit cestu, a proto se vydal zkratkou, malou pěšinkou nad tratí. Zde asi pravděpodobně sešel z cesty, dostal se na nějaké kameny, klopýtl a spadl dolů ze srázu na trať. Po patnáctimetrovém pádu zůstal ležet v bezvědomí. V brzkých ranních hodinách ho našel v zuboženém stavu železniční strážník, který ho odnesl do svého domku a zavolal doktora. Z Klatov se dostavil František Prunar, který konstatoval porušení míchy a těžký otřes mozku. Psalo se o beznadějném stavu, takže v době novinové zprávy chudák Fremuth ještě žil, a pokud přežil, musel mít do konce života vážné následky. Tím myslím například ochrnutí. Někdy je lepší celou pomluvu nechat nechat vyšumět…

Nedaleko Dešenic, kousek na východ, leží Děpoltice. Před vesnicí při vodě byl kdysi hostinec „U potůčku". Tam se sešli v neděli 1. října roku 1899 dva známí. Jeden z nich byl Adam Fremuth a druhý byl Johan Souschek. Oba byli ze Splže u Strážova. Fremuth byl zarytým nacionalistou a Souschek byl vídeňským antisemitou. Seděli u jednoho stolu a do půlnoci pili jedno pivo za druhým. Pohaněli Čechy, pohaněli Židy a jen Němci v jejich slovech byli vyvolení. Když však zaplatili a odešli z hospody, vytratila se cestou domů nějakým záhadným způsobem předešlá německá sounáležitost a výsledkem byla hádka a rvačka. Porvali se jako psi. Fremuth měl navrch, a tak si Souschek „pomohl" kapesním nožem. Bodnul Fremutha tak šikovně, že mu probodl lícní kost a celý nůž zůstal zaklíněný v ráně. Zraněný Fremuth se dopotácel k první chalupě, kde se mu dostalo ošetření od přivolaného strážovského doktora Seicherta. A Souschek? Ten zbaběle utekl a druhý den ho našli strážníci schovaného ve stodole. Jaký byl vynesen trest u soudu, nevím, ale spíše by mě zajímalo, zdali se oba aktéři potom ještě stýkali, nebo na sebe zanevřeli. Možná, že si Soušek následně uvědomil kam patří. Takových lidí bylo, kteří žili v německém prostředí a vlivu.

Opět kousek dál na východ najdeme Hořákov. Zde žil jistý rolník J. Kolář, který byl členem české školní rady v Běšinech, ale svého syna posílal do čachrovské německé školy. Prý je tam lepší učitel na němčinu. Argumentem bylo, že český učitel němčiny nemůže perfektně naučit děti německé řeči tak jako německý učitel. Takové smýšlení českého rolníka vyvolalo u redaktora dobových novin jen jedno slovo – „Fuj"…

Ivan Rubáš