Drslavice

Vesnička cca 5 km západně od Klatov. Nežli se místní rozhodli, že si postaví novou školu, tak 28. února roku 1898 uspořádali v místním hostinci dražbu. Při ní se ztratila Tomáši Tomanovi tobolka s pěti zlatkami. Jak vznikla hádka mezi ním a Janem Adámkem, to se už nedovíme, ale spor skončil zákeřným napadením Tomana na cestě k domovu. Sice byl Adámek veřejným žalobcem pohnán před soud, ale soudce ho, jelikož neměl žádného přímého svědka konfliktu, zprostil obžaloby.

To samé štěstí u soudu potkalo jistého Ondřeje Matouše z Hrdoltic (Černíkova), který se svým povozem přijel do Dolan u Klatov a četník ho udal pro přestupek volně stojícího povozu bez dohledu. Matouš u soudu uvedl, že zastavil u krámu Václava Valy, koně vypřáhl a uvázal u klanice a ode dveří krámu na vše dával pozor. To mu potvrdil i Vala, takže soudce uznal, že četník pro své udání neměl důvod. Holt někdy se zdaří, protože v 90% je četníkům a policajtům vše věřeno.

Kamýk

Z této samoty u Švihova obklopené ze všech stran hlubokými lesy pocházel jistý Josef Šleis, jehož domek stál cirka patnáct metrů od panského lesa. Jak již z popisu vypovídá, bylo to ideální bydlení pro pytláka. Kamýcký panský hajný Josef Drozda tušil, že Šleis chodil pytlačit, ale nikdy ho neviděl, natož aby ho někdy chytil. Až jednou, 16. května roku 1898, seděl v lese se svým synem Václavem na číhané a chtěli pytláka lapit přímo při činu. Odpoledne se ale spustil prudký déšť, oni zmokli, a tak se rozhodli jít se převléci domů. Sotva došli do hájovny, ozvala se z lesa rána. Okamžitě znovu vyrazili do lesa a tentokrát se schovali u Šleisovy chalupy. Po určité době spatřili postavu, údajně Šleise, jak nesl v jedné ruce zajíce a ve druhé ruce pušku. Chtěli mu naběhnout, ale on se jim v lese ztratil. Druhý den vykonali prohlídku jeho domku a pod podlahou našli pušku, na kterou Šleis neměl žádné povolení. U soudu bylo pochopitelně věřeno hajnému, který prý Šleise na dálku poznal a hlavně tam byla ta nalezená puška, takže Šleis si odseděl osm dní ve vězení a musel zaplatit pět zlatých pokuty. Myslím si však, že ho to určitě neodradilo od pytlačení, protože pár dní vězení se dá vydržet, ale bez takové šťavnaté srnčí pečínky určitě rok nevydržíte.

Myslovice

Obec 8 km východně od Klatov. Měli tady kdysi jednoho povedeného starostu. Bylo to na jaře v roce 1898, kdy místní hlava obce Jan Edl byl pohnán k soudu pro přestupek krádeže a podvodu. O co se jednalo? Dva roky předtím utrpěli občané obce mnohé škody vinou živelné pohromy a starosta Edl všechny vyzval, aby až budou udávat rozsah škod, tak aby dali nějaký ten obnos na „pomazánku" pro komisaře. Jednalo se z dnešního hlediska o likvidátora pojistné události z pojišťovny, který měl tu moc „správně" ohodnotit vzniklou újmu a vypočítat finanční náhradu. Jak Edl všem řekl: „Když se mu složíme na prémie, tak nám naše majetky dobře ohodnotí a nikdo škodný nebude." A výsledek? Všichni v obci dávali Edlovi nějaký ten penízek navíc a doufali, že pojišťovna bude velkorysejší. No, co myslíte: Pojišťovna vyplatila jen to, co dle tabulek musela, a dotyčný komisař žádné „přilepšení" nedostal. A kde zůstaly vybrané peníze? No přece u starosty. Kolik toho doopravdy bylo, to se už nikdo nedoví, protože u soudu většinou všichni uvedli jen malé krejcarové hodnoty. Nikdo nechtěl s pravdou ven. Edl sice potvrdil, že vybrané peníze komisařovi nepředal, ale že si je nenechal pro sebe, nýbrž je použil pro koupi dřeva pro obecní účely. Kde není žalobce, není ani soudce, takže soud nemohl prokázat úmysl a Edla osvobodil, ale musel každému vrátit ony krejcary. Pokud to původně nebyla třeba celá zlatka. Takže jako vždycky, nakonec to „odnese" obyčejný lid. Ale přece jenom Edl nevyvázl jen tak lacino. V jiném soudním procesu byl odsouzen peněžní pokutou za krádež dřeva z obecního lesa a příští volby už starostou zvolen nebyl.

Ivan Rubáš